Milí čtenáři, jestliže se zajímáte o ezoteriku, jistě jste se již v mnoha našich textech setkali s nejrůznějšími názvy oborů, náležících do světa věštění, tajemna a magie. Možná nevíte přesně, co některé méně známé názvy znamenají. Naše kartářky a věštkyně se mnohými s těchto okultních disciplín zabývají, proto nebude jistě na škodu, seznámíte-li se s jejich významem.
Alchymie
Neboli hermetické umění se zabývá přeměnou prvků prostřednictvím „kamene mudrců“, který přináší nesmrtelnost a nejvyšší magické schopnosti.
Frenologie
Určení povahy a osudu člověka podle tvaru lebky. Vychází z předpokladu, že povrch lebky odpovídá topografii mozku a lze z něj vyčíst informace o charakteru jedince a jeho duševních schopnostech.
Fyziognomie
Určení povahy a osudu člověka z rysů jeho obličeje. Úzce souvisí s již zmíněnou frenologií.
Geomantie
Věštění ze značek zakreslených do země nebo písku. Učí porozumět energii Země, která je chápána jako živoucí bytost, se kterou lze komunikovat. Geomantie se zaměřuje na vnímání jemnohmotných energií kolem nás.
Chiromantie
Jedná se o čtení povahy a osudu člověka z dlaně. Podstatný je její tvar, zakřivení a barva čar, vyvýšeniny a různá znamení.
Kabala
Jedná se o původně orientální nauku, bývá často spojována s židovským původem, ale pravděpodobně pochází od tibetských učenců. Pojednává o Bohu, vesmíru a člověku ve všech souvislostech.
Kartomantie
Výklad osudu pomocí hracích i obrazových karet. Naše kartářky vykládají budoucnost např. pomocí tarotových, mariášových, žolíkových, cikánských či andělských karet.
Krystalomantie
Opět oblíbený obor našich kartářek a věštkyní. Jde o předpovídání pomocí křišťálové koule či magického zrcadla.
Magie
Magii dělíme na bílou, která je prospěšná a černou, čili škodlivou, kam patří čarodějnictví, styky se záhrobím a komunikace se zemřelými. Naše věštkyně se věnují bílé magii a mohou Vás seznámit s různými rituály, kterými můžete přivolat lásku či finance. Tato magie nikdy nikomu neubližuje, pouze pomáhá.
Ezoterická abeceda pro Dobrou kartářku od kartáře Daniela
A
Abrakadabra – jedná se o spojení několika krátkých aramejských slov, které se objevilo kolem 2. stol. př. Kr. Přesný význam není zcela znám, nejčastěji mu přisuzováno jako formule žehnající při magických rituálech. Je též překládáno jako „jednota prvotního principu a prvotního působení…“
Alchymie – přesný původ a význam slova není přesně znám. Alchymie je také objevuje v různých podobách ve všech euroasijských kulturách. Alchymie je často myslně považována, především v období Rudolfa II. za nauku přeměňující materiály na zlato. Přesnější výklad je přeměna (transformace – transmutace) člověka v „dokonalého člověka“. Rozumějme člověka zbaveného hříchů či člověk přiblíženého se k Božství. Interpretace alchymie je však velmi různá a to především podle toho, kdo jo chtěl k čemu použít. Často je myslně zaměňována s magii nebo s bylinkařením. Případně s předprůmyslovým vnímáním chemie. Výroba zlata není myšleno jako výroba zlatých předmětů z ničeho či transformace jiných kovů. Jedná se o přeměnu lidských nedostatků (něčeho neušlechtilého) v něco ušlechtilého (zlato), které se blíži či stává Božským. Chcete-li osvíceným. S výrazem alchymie se též váže vývoj dokonalého prvku, myšleno i Kámen mudrců (v.), či jiného prvku – léčivem (elixírem) – který umožní zdokonalení alchymisty – tedy člověka s touhou o tuto transformaci. C.G. Jung viděl v alchymii starodávnou psychologii a psychoterapii – vyléčení svého psyché a transformace k lepšímu Já. Základ pro posun člověka je především v pochopení Světa a celého Božího díla (univerza).
Amulet – osobní předmět nošen třeba na krku či ruce, často jako šperk. Základní účel je ochrana před zlými vlivy. Talisman je předmět, který svou funkcí je výrazně jednodušší. Slouží pro „zajištění“ štěstí. Amulet mimo ochranou funkci může mít více významů. Především zmiňovaný ochranný, ale také léčivý, nápomocný při duchovní praxi, zlepšující koncentraci a podobně. Může být vyroben z drahých kamenů, hlíny, bylin nebo jen papyrem s magickým textem. Amuletem může být i často nošený křesťanský křížek nebo nilský kříž (ankch). Amulety jsou určeny jen pro jednoho daného člověka. Po jeho účinku či smrti majitele by amulet měl být zničen či zakopán do země.
Astrál – jakákoliv forma v hmotné, mentální a emocionální stránce světa je přímo spojena astrálem. Astrál je vázán na vše živé i neživé. Je propojen i s jemně energetickými poli – jako je aura nebo čakry. Astrál není nijak ohraničen prostorem a časem. Přesto v prostoru je a dalo by se říct, že ho i vytváří – tzv. astrální úroveň bytí nebo „astrální pole“. V astrálu se vyskytují veškeré psychoenergetické vazby z mentální a emocionální úrovně bytí. Vyskytují se zde také i elementární nebo astrální útvary jako jsou andělé, duše, sukhuby, elementové – víly, gnomové a další. Lidské propojení s astrálem je nejčastěji během sexu a spánku. Ve spánku zaniká ego a jedinec je schopný vidět věci mimo tradiční rámec světa – třeba do budoucna, minula a přesouvat se na jiná místa. Během sexu se dočasně stimuluje zase ego. Mentální složka, nejblíže spojena s egem, je „paralyzována“ a člověk je schopen vnímat astrální úroveň bytí. Lidé se silnými sexuálními pudy taky mají i silně rozšířeno mimosmyslové vnímání (Rasputin, Crowly…).
B
Bardo thedol – je tibetský název Knihy mrtvých. Knih mrtvých se v mnoha kulturách objevuje několik, především Egyptská kniha mrtvých. Knihy mrtvých obsahují popis záhrobního světa a stavem co se děje s duší a to především před vstupem do „nebe“ či před dalším stvořením. Často obsahují popis jakého si „soudu“, který duše po fyzické smrti prodělává. Obsahuje i pohřební tradice – návody na pohřební rituál a co s tělem zemřelého, návody pro blízké zesnulého. Nejdůležitější části jsou texty určeny pro zemřelého, obsahují návody jak se má chovat a jak má odpovídat na otázky, které jsou mu „soudem“ kladeny. Je zcela nesmyslné považovat Keltskou knihu mrtvých za zcela věrohodnou, neb se germánských, slovanských a keltských kultur v písemné podobě dochovalo zcela minimum a tudíž nelze z čeho čerpat přesné informace.
Bhagavad-gita – jeden z nejznámějších hinduistických a v podstatě i indických textů. Obsahuje rozsáhlou epickou báseň na filozofické a náboženské otázky světa. Je též základní knihou pro vyznavače boha Krišny.
Buddhismus – ne zcela přesný název, pro učení indického mudrce a osvícence Gótamy Siddharthy. Vyznavači buddhismu jsou spíše studenti a znalci učení tohoto mudrce. Tudíž by se měli nazývat buddhologové – logie – studium učneí Buddhova. Slovo buddha není jméno. Je to titul udělován všemi všem osvíceným lidem. G.S.B. žil kolem 6. stol. př. Kř., byl následník krále. Této cesty se vzdal, aby pochopil příčiny utrpení všeho živého a nelezl cestu z něj. To se mu podařilo až po šesti letech intenzivního hledání odpovědi na otázky. Výsledkem bylo poznání, které bylo zaceleno jeho vysvobozením – dosažením stavu nirvaný (stavu vyvanutí se z karmických zákonů). Dalších 35 let GSB chodil a učil své učení, které by vyšlo na více než na sto tisíc stran A4. Základ jeho učení jsou morální pravidla pro život a také i učení o pochopení světa, ve kterém žijeme. „Největší zvrácenosti lidí je jejich nevědomost“. Buddhovo učení se odráží od hinduistické tradice.
C
Crux Aneta – „Kříž se smyčkou“ též znám jako nilských kříž či doslovně „ankh“. Egyptský symbol nesmrtelnosti. Později se objevuje v mnoha kulturách v obměněných podobách. Především jako křesťanský kříž – symbol umučení Ježíše Nazaretského. I zde má symbol nesmrtelnosti a také je považován i za symbol přinášející štěstí – také nošen jako amulet. Ankh nesli v pravé ruce pouze bohové, protože jen oni poznali plnou podstatu světa (taky svět vytvořili a tvořili i jeho běžnou součást).
Č
Čakra – slovo čakra se ze sanskrtu překládá jako „kolo“ protože tvar čakry je kruhovitý. Přesněji trychtýřovitý. Čakra nebo lépe řečeno čakry jsou energetická centra v těle a mimo těla každého člověka. Mylně se objevuje i výraz „čakra planety Země“. Čakry zpracovávají různé druhu energii, které jsou kolem nás a také přes ně přijímáme i energii lidí, v našem okolí. Čaker je kolem jednoho statisíc. Nikoliv jen sedm. Čakry se prosím pěkně také netočí. To je nesmysl. Kdo čakry vidí a to nejen čakry, které vystupují nad tělo, ale i ty, které jsou v centru těla, tak uvidí i zvláštní proudění energie dovnitř a ven. Čakry jsou neustále otevřené. Výraz „zavřená“ nebo „zablokovaná“ čakra je nesmysl. Čakry se mohou pokřivit a to ať působením fyzických zdravotních problémů, tak i psychického stavu. Čakry v tom případě vyzařují a přijímají méně energie. Zcela se zavřít nemohou. Blokování čaker je pouze jen psychického rázu a jsou jen „přimhouřené“. Energie čaker a kolem nich vystupuje z těla a je spojena s aurou živých bytostí. Neživé předměty také mají auru, ale není zákonité, aby musely mít i čakry.
Čarodějnictví – je magickou praxí, která je provozována čaroději nebo čarodějnicemi. Ve středověku bylo čarodějnictví chápáno jako práce s vyššími a zlými sílami, se spojitostí se zlým duchem Satanem a mělo vést k poškození někoho, něčeho či zvířete. Nejedná se, ale o magii. Čarodějnictví je forma primitivní magie, zaměřená především na přírodní zákony. Pracuje s přírodou a přírodními prvky. Jedná z podob čarodějnictví je Wicca. Čarodějnice by se mohly označovat lidé, žijící v nejbližším souladu s přírodou, tak trochu šamani a šamanismus, používající jednoduché praktiky k dosažení svého cíle. Označit by se tak mohly – babky kořenářky různé vesnické vědmy, proutkaři, léčitelé a zaklínačky.
Černá magie – je druh magie, který vede k sobeckým cílům. Černou magii provozuje ať mág sám pro sebe či na objevnou někoho dalšího. Černá magie má za následek poškodit někoho. Přivést zlo, kletbu, pohromy a problémy dané osobě a to ať už přímo jí nebo poškodit majetek, dobytek, zdraví lidí kolem něj a podobně. Černá magie je též označována latinským názvem magia nigra. Při každém magickém působení platí zákon odrazu. Platí to jak v pozitivní magii – kdo přeje, je mu přáno. V černé magii je to – kdo nepřeje, není mu přáno. Také se říká, že odraz je trojnásobně zesílen. Černí mágové – tedy ti, kteří černou magii provozují, většinou trpí psychickými zdravotními problémy, sexuálními úchylkami a hyperaktivitou a často šílenství. Téměř vždy takoví lidé umírají, dle tibetské a indické tradice, velmi krutou smrtí.
D
Démonologie – je věda a studium o démonech tedy o zprostředkovateli mezi bohy a lidmi. Démonologie měla největší rozkvět a v podstatě se stávala až náboženstvím v mezopotamských, především v babylonských kulturách. Démoni byli dvojího základního typu – zlí a dobří. Operátoři podle toho co chtěli, vyvolávali – evokovali – daného démona k dosažení požadovaného cíle. Ve středověku se démonologie, asi podle starého judaismu, považovala za studium pouze zlých duchů. Démoni podle toho mohli být pouze zlí, naopak andělé byli ti dobří. Démonologie byla v Mezopotámii tak oblíbená, napříč všem tamním kulturám, že byla musela být silně redukována a zabývat se ji mohli jen pověřené osoby. Viz text „Muž či žena, který má duch věštěcký musí zemřít smrtí“ myšleno lidé, kteří nemají povolení na magickou praxi. Stejný text se také objevuje v páté knize Mojžíšově (Exodus) a vedl k hysterickým honům a čarodějnice.
Divinace – rozumí se, jako interpretace náhodných jevů, též „božích znamení“. Je podobná mantice – věštění. Příklad – pokud byl kněz svědkem třeba zápasu hada s orlem. Snažil se v tím hledat vyšší význam, například pohromu a podobně. Mezi divinační metody patří i věštění z karet, křišťálové koule, kávové sedliny a podobně. Součást divina jsou i nauky jak nejlépe interpretovat dané jevy a jak i k těmto jevům dopomoci, třeba požíváním drog, nekontrolovatelného tance vedoucího k transu a podobně.
Druidové – lidé zabývající se přírodní magii, léčitelstvím a věštěním. Byli to jakými si duchovními keltské kultury. Kultové neměli pevné statutární centrum. Měli pouze jen náboženské a zvykové spojitosti. Jednotlivé keltské kmeny mezi sebou aktivně válčily a vytlačovaly se ze svých území. Velkou ránou pro ně byla invaze římského impéria do Galie (Francie) do oblasti střední Evropy a severní části Balkánu. Konec Keltů je spojován s invazí východních germánských a hunských kmenů. Druidové byli duchovní Keltů, udržovali náboženskou a vzdělanou tradici. Slovu druid se proto také překládá jako „ten vzdělaný“ nebo také „velmi učený“. O druidech se toho ví jen velmi málo. Většinou se vyhýbali společnosti, byli potulnými cestovateli mezi jednotlivými kmeny. Měli velkou váhu ve společnosti. Druidové spravovali náboženská centra ve městech a byli jedinými, kdo mohli vstupovat do posvátných hájů. Druidové prováděli i lidské obětiny (trojjedinou oběť). Nepoužívali zlatý srp a dalo by se říct, že zlato nepoužívali vůbec. Měli ohromné znalosti bylin, drog, přírodních zákonů, přírodní magie, je zcela zřejmé že měli i silné mimosmyslové vnímání jako je léčitelský dar a jasnovidnost. Počet druidů se pohyboval v řádech stovek. Od mládi vybraní mladíci byli učení a zasvěcování, to trvalo až 20 let než se mohli za druidu – kněze nazvat.
E
Elementálové – jedna z nejnižších forem astrálních bytostí. Nižších než elementární bytosti – bysto spojené s elementy (živly). Bytosti mají často negativní charakter, jsou podobné larvám, fantomům či nějakým jiným škodlivým bytostem. Jsou většinou vytvořený z popudu emocionální a sexuálního výboje jedince. Energie takového popudu dokáže jaksi ožívat. Přežívá krmením se a parazitováním na živých bytostech a to především na lidech.
Elementárové – mohli bychom zde hovořit o jakých si duchů živlů. Živly jsou čtyři – voda, oheň, země a vzduch. Tito duchové, nejedná se o duchy lidí, zvířat, ale o něco nižšího, co nemá fyzické tělo a sdružují se v místech, kde se nejvíce projevuje jejich daný element, nejčastěji v lidmi neznečistěné přírodě. Indické védy popisují až osm tisíc druhů od každého elementu. Elementární bytosti máme i ve svých domovech, často v blízkostí kamenů, oltářů a pokojových rostlin. Narušení elementu – třeba zástavbou, požárem lesa – umírají. Mají mezi sebou primitivní společenství. Pověry o vílách, rusalkách, vodnících, skřítcích, bludičkách nejsou zcela nesmyslné ba naopak, pro duchovního člověka velmi důležité je znám a umět k nim přistupovat. Například se dobře start o svou zahradu, pokojové rostliny, věnovat jim nějaký kámen – jako nějaké jejich sídlo. Nejvhodnější je kalcit a aragonit či jen tak kámen odněkud ze skály z čisté přírody. Mohou být prospěšní, navozovat příjemnou domácí a zahradní atmosféru. Jsou i duchové elementů, kteří mohou škodit. Je dobré se vyhýbat místům poprav, znásilnění a vraž, kde se často takové bytosti vyskytují.
Elixír – alchymistický výraz pro „všelék“ neboli tekutou podobu kamene mudrců. Často se setkáváme v hermetických literaturách i se skromnějším využitím a to přímo jako léčivo, které je ač materiální, má však silný duchovní potenciál. Elixíry jsou mylně však často považovány za jed škodící lidem.
Esoterika – původ slova je řecky a označuje něco skrytého či utajeného. Často je spojování s výrazem magický, okultní. Je to jakási věda, věda která se snaží poznat a prozkoumat to, kam tradiční konvenční metody nemohou. A to jak to pochopení principu univerza, ta i do tajů duše. Tedy- jakousi zvláštní psychologii. Esoterika se dá chápat jakou souhrn různých praktik k poznání Světa a také nevysvětlitelných jevů.
Exorcismus – je též přímo spojen s výrazem posedlost. Astrální a mentální složka jedince, člověka a zvířete je napadena a ovládána a to jak černým mágem, tak zlým duchem či nižší formou astrálních bytostí, nejčastěji larvou. Existují mnohé rituály jak se zbavit všech těchto složek. Může dojít k posednutí Ďáblem. To je však zřídka kdy. To je zcela ojedinělé. Známé filmové vymítání, odvozené z reality je vymítání démonů, sloužících Ďáblovi. Nejčastější postup vymítání vyšších zlých duchů je nejlépe popsán v knize – Římský rituál a případně odříkáním některých žalmů či přímo čtením vybraných pasáží z Bible. Posednutí se univerzálně objevuje ve všech kulturách. Člověk má tendence se poškozovat, či druhé, má problémy s ovládáním těla, myšlenek a své řeči až nad sebou ztratí plnou kontrolu. Jako by z něj mluvilo něco jiného, než on samotný. Posednutí je spojeno i s divokými sexuálními představami a sexuální hyperaktivitou. Zasažení jedinci mají divoké oči s nezvyklou jiskrou, jako by se oči třpytily.
F
Filipojakubská noc – známá též jako Valpuržina noc, která je z 30. dubna na 1. květen. Jedná se o jakýsi svátek čarodějů. Zapalují se posvátné ohně a hranice nasbírané byliny mají silnější účinek než natrhané jiný den. Zesiluje se vibrace Země. silnější propojení s astrálem. Původ svátku je z germánsko – keltské pohanské tradice. Později převzatý pohanskými slovany a křesťany. Jedná se o jeden z několika svátků. Výjimečně není na sluneční rovnodennost a podobně.
Fluidum – z latinského slova fluidus – tekutý. Jedná se o jakousi nehmotnou lásku, která je čistě jen na bázi energie. Dalo by se též chápat, že je to jakási bioenergie či aura, obklopující vše živé. Hermetici chápou fluidum pouze ve spojitosti s živými tvory nikoliv astrálními bytostmi či s neživými předměty, které se mohou fluidem pouze nasytit. S fluidem se také setkáváme ve spiritismus a to především s materializací hmoty a energetickým zpodobněním ducha.
G
Génius – je jakási astrální bytost. Něco jako démon nebo anděl. Také se používá překlad „duch místa“. Je to tedy astrální bytost, který je sdružuje v různých sférách bytí a je jakým si správcem této sféry. V esoterice nechápeme génia jako inteligenčně vyvinutého člověka, ale jako bytost na vysoké úrovni, který dané úrovní vládne nebo ji reprezentuje.
Geomantie – jedná se o zvláštní druh mantiky – věštění a to věštěním ze země. existuje několik technik č názorů na geomantii. Především jsou známe postupy, kdy se hrouda jílovité hlíny s bylinami a dalšími přísadami vhodí do ohně a popela a vytažená hrouda se pak zkoumá a hledají se na divinační symboly.
Gnose – původ slova je řecký a znamená vědění. Gnostikové jsou lidé zabývající se pochopením světa a univerza celkově. Používá se také výraz gnosticismus – nejedná se ani v jednom případě o náboženství. Nemá ani základní rysy náboženství. Gnostikové mohli být i ateisté, kteří se jen snažili přijít na vyšší principy a usilovali o zdokonalení sama sebe. Všech svých složek. Zajímali se i o magické rituály a principy. Především o sexuální magii, přírodní magie a také o různorodé náboženské pojetí světa a jeho vzniku, vymezením toho co je to Bůh. Největší obliba byla v prvních dvou století před naším letopočtem, následně kolem 19. století. Kladli velký zájem o starý zákon a židovské tóry.
Golem – slovo hebrejského původu označující něco nedokonalé, beztvaré a neúplné. Golémové, nejen ten Pražský, ale celkově jsou uměle vytvořené astrální či elementární bytosti, které mohou mít fyzickou složku – tedy hmotné tělo, ale i tělo nehmotné – tedy jen astrální. Je tvořena jen energií. Golémy vytvářeli okultisté jako své pomocníky, ochránce. Většinou se jednalo o velmi primitivní bytosti se slabou inteligencí a jednoduchou osobností. Golémové se často vytvářeli z posvěcené hlíny, kde měli mít své tělo a jejich „duch“ – astrální tělo pomáhalo okultistovi, který je vytvořil.
Grimoár – z francouzštiny a překládá se jako mluvnice. Označení pro čarodějné knihy, které obsahovaly magické návody, postupy a popisy různých věci – jako třeba kosmologii, herbalistiku, astrologii a podobně. Rozšířené byly v době temného středověku především ve Francii a Itálii. Mezi nejznámější padří Abramelinova kniha magie, Necronomicon nebo Grimoár papeže Honória V.
H
Hadí síla – je základní zdroj energie uložený v oblasti první čakry, či ji dokonce i sám tvoří. Hadí síla připomíná miniaturní cibulku, která se díky cvikům uvolňuje a svléká ze svého obalu, až na konci zbude jen energetický uzel, připomínajícího hada. Tento had se začne rozlévat po všech energetických kanálech v těle. Nepřipravený jedinec může zemřít či ho to dovést k šílenství. Mezi nejznámější praktiky pro uvolnění hadí síly je speciální meditace, cvičení a tzv. kundalinijóga. hadí síla je přímo úměrná s karmou. Očištěním karmy uvolňujeme jednotlivé částí cibule, až pak ve stavu osvícení dochází k uvolnění poslední části a to hada.
Hermetismus – nebo také hermetika je učení o podstatě Světa, Boha a magie. Hermetici tvořili uzavření skupiny zasvěcenců, původně v mezi egyptskými kněžími, kteří si předávali učení o světě. Následně se hermetické společnosti či bratrstva objevovaly v době osvícenství mezi vzdělanými lidmi. Mezi takové spolky by se mohli pokládat i Templáři.
Hexagram – též znám jako Davidova či židovská hvězda. Jedná se o šesticípou hvězdu, tvořenou dvěma do sebe zapadajícími, proti sobě otočenými trojúhelníky. Starověký význam není přesně znám. Středověcí esoterici vykládali význam jako propojení makrokosmu s mikrokosmem, či dokonalé splynutí ženské a mužské energie. Tedy symbol dokonalé harmonie. Moderní esoterici tento symbol přikládají k druhé čakře – harmonie mezi mužskou a ženskou energií, dáváním a braním. „Co je nahoře, je i dole“.
Hinduismus – je označení pro souhrn náboženských tradic, které se ve svém základu nijak radikálně neodlišují. Jedná se také o jedno z nejstarších náboženství dochovaných do dnešního věku. Nejrozšířenější je v Indii. Největší společný základ je většinou ve stejném panteonu a také ve víře v karmu. Základ veškerého učení pochází ze starodávných véd. Ty jsou ale někdy úmyslně a mylně překrucovány, vytvářejí se pak radikální sekty s fanatickými členy.
Ch
Channeling – z anglického channel neboli kanál. Energetické kanály, vystupující s těla, které jsou napojeny na vyšší sféry, odkud přichází léčivá energie a informace pro média či vědmy. Nejznámějším channelingem u nás je třeba Reiki – rozšiřuje už existující kanály a napojuje člověka na vyšší sféry.
Chasidismus – výraz vzniká z hebrejského slova Chasid – zbožný. Klade důraz na staré židovské tradice. Základ je zbožnost a morální čistota. Objevuje se kolem 18. století ve východní Evropě.
Chrámová prostituce – výraz se objevuje ve starověkých mezopotamských kulturách a následně se šíří do Egypta a Indie. Chrámová prostituce je podstatě sexuální styk s kněžkou – kněžkou lásky. Nejedná se o žádné vykřičené domy a běžné prostitutky. Za styk se platilo vždy vysoká cenná. Jednalo se o velmi složitý rituál, samozřejmě erotický, kdy měl být „věřící“ očištěn od zlé energie, duchů a hříchů.
I
Inkuby, Sukkuby a další zlí duchové – bytosti na různě vysoké astrální úrovní s různými funkcemi. inkuby a sukkuby se poprvé objevují v babylonské kosmologii a démonologii. Mohou posednout člověka, především se spánku, plně ho ovládnout a to především jeho sexuální složku. Později se objevují i jisté sexuální magie, kde se inkuby a sukkuby pracuje, ovládají se, posílají se na někoho. Někteří mágové jsou schopni je dokonce i vytvořit. Mezi další zlé duchy, nebo chcete-li bytosti, patří larvy (v.).
Isis – též známá jako Eset je egyptskou bohyní, manželkou Usireva (Osirise) a spolu jsou rodičemi lidstva. Známá je také jako Bohyně Matka či jako Božská Matka. Je spojena s pradávnými kulty matriarchální společnosti. Bohyně určena ženám, kult žen a ženství. Tato postava byla oblíbená i v řecko-římském pantheonu. Výrazně ovlivnila i křesťanství. Kult matky jako Panny Marie – Blahorodičky.
Islám – monoteistické náboženství vzniklé na arabském poloostrově kolem roku 600 našeho letopočtu. Náboženství se agresivně rozšířilo na sever a západ do Afriky a východní Asie. Zakladatelem je prorok Mohamed, kterému archanděl nadiktoval svatou knihu Korán. Islám není nijak složité náboženství. Má kořeny v křesťanství a paradoxně čerpá i z judaismu. Je také velmi podobné buddhismu – dbá na morální hodnoty. Islám je nábožensky velmi jednoduchý a esotericky téměř nepodstatný, mimo směr Sufismus (v.). Islám je tvořen sektami (něco, co se odseklo od hlavního proudu). Hlavní proud je zde ale téměř nepatrný a po smrti Mohameda zmizel. V podstatě si každý může Korán a další svatá písma interpretovat po svém a ohánět se výmluvou náboženské svobody.
J
Jahve – hebrejské jméno boha, které bylo zakázáno vyslovovat. Jméno se objevuje v mnoha starých i nových hermetických společenstvích a mezi okultisty a je hojně používáno při zaklínacích formulích. Originál jména je neskutečnosti JHVH, hebrejština nemá samohlásky. Slovem Jehova se také úzce zabývá kabala. Jméno má údajně obsahovat skrytý, silný esoterický význam. Je v něm údajně ukryto tajemství života.
Jóga – slovo jóga se dle různých mystiků a jogínů překládá různě. Především jsou to pravidla a cviky, které mají spojit člověka s vyššími sférami (bohy). Slovo je úzce spojeno s hinduismem a objevuje se i v buddhismu. Setkal jsem se s výstižnou interpretací – že se jedná o jakoukoliv aktivitu, kterou člověk dělá pro dosažení vyšších cílů. Mezi nejznámější jógy patří hathajóga, karmajóga, bhaktijógy a další. Podle odborníků je až 3.000 směrů jógy. Powerjóga nemá s duchovném a morálním růstem nic společného. V dnešní době, především v 90.letech byl velká boom mezi příznivci jógy na území tehdejšího Československa. Většina vzniklých sekt měla silné sektářské rysy a sloužila spíše pro ukojení potřeb sexuálních a finančních svých vůdců, než pravá cesta – k božství.
Judaismus – náboženství, jehož původ není zcela znám, patří k prvním monoteistickým náboženstvím světa. Základní náboženství pro křesťanství a islám. Vzniklo kolem roku 1800 př. Kr. v Syro-palestinské hornaté oblasti a také i v oblasti Egypta. Kolem roku 1000 př. Kr. se v zemi zvané Judea vytvořil stát Izrael, nárazníkový stát Mezopotámských zemí a Egyptským královstvím. Byl zničen a mnoho judaistů se svým náboženstvím rozšířilo do celého středomoří, Arábie a Mezopotámie. Základ učení judaismu je v Tórách, svatých knihách. Křesťanský Starý zákon jsou vybrané a upravené Tóry. Židovství není jen další název pro judaistické náboženství, ale i pro kulturní a myšlenkový směr. V době středověku zaniká pevné jádro, které udržovalo náboženskou jednotu a vytváří se mnoho sekt. Základ učení judaismu jsou morální a etické pravidla, včetně desater. Podle proroků – těch, kterých mluví s bohem, mají židé čekat na svého mesiáše. Judaismus je také matkou kabaly.
K
Kabala – je označení pro tajný judaistický esoterní směr, velmi podobný hermetismu. Předávaný z generace na generaci pouze vybraným a zasvěceným. Výraz se objevuje kolem 5. stol. po Kr. a čerpá z tór. Přesný původ a záměr však není přesně znám. Kabalisté vytvořili společenstva, která se svými záměry a učením odlišovala. Částečně i díky geografickému roztříštění. Základ je učení o stvoření a principech fungování universa, pádu andělů a dalších judaistických tradic.
Kámen mudrců – jedná se o jeden z výsledků a vrcholů alchymistech snah. Je to jakási láska, údajně červený kámen podobný rubínu, který má zaručit nesmrtelnost a přímé spojení s Bohem. Tekutá podoba kamene mudrců se nazývá elixír. Kolem kamene mudrců se objevuje mnoho legend a polopravd o jeho existenci či výrobě. I přes mnoho prohlášení okultistů a alchymistů o jeho vytvoření, nemáte dodnes pevné důkazy o jeho existenci.
Karma – je to zkomolený sanskrtsý výraz karman, též překládaný jako osud. Karma či karmické zákony jsou jakýmisi hinduistickými pravidly pro fungování vesmíru a jeho rovnováha. Nejlépe to lze ukázat na citátu „Oko za oko, zub za zub.“ Karma pracuje s minulými životy. Hřích z minulosti se nám vracejí. Karma ovlivnila výrazně buddhismus, judaismus a křesťanství (člověk se rodí v hříchu, který má být očištěn). S karmou se pojí další výraz- karmajóga aneb učení o pochopení karmy a vymanění z její síly. Karma je též označena za jakýsi zákon, podle kterého funguje universum.
Křesťanství – vzniklo z judaismu. Kolem roku 30 našeho letopočtu, se objevuje v židovské oblasti Judea údajný židovský mesiáš Ježíš Nazaretský, který má být údajným mesiášem, který má zachránit židovský národ. Jak bylo prorokováno mnoha proroky v tórách. Ježíš však není představiteli státu ani náboženskými vůdci vítán. Je uvězněn, mučen a popraven. Kolem roku 2. století se sílící počet příznivců Ježíšova učení v judaismu natolik rozšíří, že se od judaismu oddělí. Kolem 3. století se dá mluvit již o fungujícím náboženství, ale až do konce 4. století není pokládáno za oficiální. Základ učení jsou tzv. Evangelia, která pojednávají o Ježíšově životě, skutcích a učení. Především o učení lásce a morálních pravidlech. Základ křesťanství by se dal shrnou do dvou základních pouček – „Miluj bližního svého jako sám sebe“ a „Nebudeš mít jiného boha nežli Hospodina“.
L
Lámaismus – je náboženská směr odvozený od buddhismu a Buddhova učení. Je to tibetská kombinace tamních přírodních náboženství a pověr, především víra v démony a kombinací mahájanového buddhismu. Láma – neboli učitel je vedoucí kláštera nebo dané oblasti. Je to osvícený člověk, který se znovu vtěl, aby pomáhal lidem tzv. boddhisatva. Hlavou všech lámou je Dalajláma. Do vpádu čínské armády do Tibetu bylo až 3.000 takovýchto lámových linii.
Larva – je to primitivní astrální útvar, který buď je vytvořen, nebo někde „odchycen“. S larvami pracují nižší formy magie, především přírodní formy magie. Používají se především v černé a sexuální magii. Má vést k posednutí člověka, jeho poškození nebo až smrti. Larvy se dají zbavit mentálními cviky, očistnými rituály nebo nošením vhodného amulety.
Lucifer – nebo též Světlonoš, jedno z jmen Satana (v.), který vedl vzpouru andělů proti Bohu a byl poražen. Objevuje se zde i výraz démon, který znamená padlý, též jako padlý anděl.
Lykantropie – myšlenkový a okultní směr, který studuje schopnost metamorfózy člověka na zvíře, nejčastěji vlka. Studuje jak pomocí esoteriky toho dosáhnout a také studuje i lidi, kteří mají přirozenou schopnost do zvířecí podoby přeměnit. Snaží se také pochopit, proč se to děje.
M
Magie – viz článek o magii
Malleus Maleficarum – z latiny překládáno jako „Kladivo na čarodějnice“. Kniha používaná inkvizicí a soudy s lidmi, kteří byli obvinění z používání zlých sil a činností protivící se Bohu. Knihy poprvé vyšla roku 1485 v Německu od autorů H. Kramerovi a J. Sprengerovi. Kniha popisuje magické znamení na těle, popisuje i různé rituály, pověry a praktiky, podle kterých se čarodějnice dají poznat. Popisuje také i mučící praktiky. Kniha byla církví veřejně odmítnuta. Řekneme i z toho důvodu, že nebyla dostatečně krutá. V knize jsou například popsány i praktiky, jak lze poznat, zda čerstvě narozené tele či jiné hospodářské zvíře bylo očarováno nebo zda šlo jen o genetickou poruchu.
Mandala – výraz pocházející ze sanskrtu označující něco kulatého, či přímo kruh či oblouk. Mandala je obraz, ve kterém se má zrcadlit celá existence. V západním světě se za slovem mandala skrývá i jakýsi magický obrázek, který má svému majiteli zaručit štěstí, harmonii a třeba i ochranu. Tak trochu jako v. Amulet.
Meditace – z lat. slova meditation znamenající soustředění nebo koncentraci na něco. Slovo meditace je spojováno především s buddhismem nebo hinduismem. V buddhismu však toto slovo není zcela vhodné používat, protože buddhistům jde o jakési „vypnutí mozku“.existuje široká škála druhů meditací a celkově má se za vědomí, že meditace pomáhá v koncentraci, uzemnění a zklidnění mysli a také třeba i za posílení zdraví.
Mu – říše Mu měla být údajně předchůdkyní bájné Atlantídy. Některé zdroje uvádějí, že existovala současně a vzájemně se pak zničily. Atlantida měla být na malém ostrově zatímco Mu se měla rozkládat na kontinentu mezi Amerikou a Evropou. Říše Mu je také spojována s Lumerií, další zaniklou říší.
Mystika – slovo řeckého původu mající význam – zavřít oči. Mystikové, ti kteří zkoumají mystiku, se měli zahloubávat do sebe sama. Meditací a cvičením měli dostat odpovědi na d principem fungováním univerza. Esoterika či esoterici pak měli být více aktivní a nehledat jen důkazy v pohroužení, ale v jakési vědecké činnosti.
N
Náboženství – bude to doplněno později. Výraz je velmi složitý a obsáhlý
Nekromantie – jedná se o druh věštění či zvláštní přírodní magie, která byla velmi rozšířená u mezopotamských kulturách , egyptských a také ve středověké Evropě. Jednalo se o používání duchů zemřelých k jistému účelu nebo k věštění. Zemřelí měli být „stahování“ z astrálu či jiných oblastí a jejich síla nebo potenciál měl být používán k magické praxi. Například k uhranutí, ublížení či k věštění. Často se to provádělo s těly zemřelých a to buď nahodile vybraným tělem nebo přímo tělem někoho blízkého nebo s tělem nepřítele. Často se vyhledávaly i těla sebevrahů. Těla byla přemístěna na „oltář“ nebo jiné místo, kde probíhal složitý rituál. Případně se tělo nechávalo na hřbitově, kde bylo pochováno. Často je nekromantie či také nekromancie považována za černou magii. S nekromancií také pracují i některé odvětví spiritismu (v.) jako způsob komunikace se zemřelými. Objevují se i teze, že nekromancie sloužila k oživení zemřelých nebo k zajištění nesmrtelnosti. Může se evokovat buď přímo ten, jemuž tělo patří nebo někdo či něco přes tělo zemřelého. Nezkušení operátoři (ti co pracují s magií – obecně vzato) mohou při nepodařené práci zešílet, zemřít či vážně onemocnět. Hrozí také posednutí. Platí to i v případě, pokud se praxe provádí pouze ze „zvědavosti“.
Nirvána – výraz v používaný v buddhistické praxi. Je mylně považován za jakýsi stav mysli či ducha. Ve skutečnosti je to jakési dosažení cíle. Dosažení nejvyšší harmonie, které vede k vymanění se z karmy. Výraz se spjat s dalším výraz a to – osvícením. Příčina i následek se dostanou do rovnováhy, člověk dosahuje osvícení a tím se dostává do nirvány. Ukončuje se proces reinkarnací, karma přestává působit. Slovo nirvána v sanskrtu znamená vyvanutí (gastronomický výraz – vyvanutí či vychládnutí čerstvě uvařené rýže). Člověk se vyvane z karmických proudů a zákonů. Dosažení nirvány není zapotřebí tvrdé askeze, ale především poznání reality (pravdy).
Numerologie – věda, zkoumající spojitosti mezi čísly a věcmi na materiální či duchovní úrovni. Zastává názor, že věci se nedějí náhodně, náhoda neexistuje a vše je výsledek jakého si postupu či vývoje, který numerologie studuje. Zaměřuje se na data narození nebo vzniků subjektů. Následně provádí různé výpočty, které mají zjistit princip vzniku, úkol či jak co dopadne. Numerologie pracuje i s pravidelně se opakujícími se cykly, které se mohou opakovat co 8, 9, 12, 24,36, 54 let či měsíců. Podobor numerologie se nazývá karmalogie. Numerologie byla velmi rozšířená v Indii a v Číně, včetně metody I- ťing.
O
Oběť – je to magická či náboženský akt, který má několik významů. Hlavním významem je ukázat vyšším silám svou oddanost. To se často objevuje v náboženských tradicích jako je křesťanství (víno a chléb jako tělo a krev), judaismus (obřízka), islám (dodržování Ramadánu atd.). Dalším může být jako upevnění účinku v jiné magické operaci. Oběti mohou být různorodé. Celkově se rozdělují na dvě hlavní – krvavá a nekrvavá. Krvavá se zásadně používala v černé magii. Nekrvavá, například spálením pentaklu, bylin atd., se používal zásadně jen u magie bílé.
Očarování – Nemusí se vždy jednat o negativní čin, je zde však potřeba souhlasu dotyčného. Očarování je čin, při kterém měníme přirozený řád věci a vytváříme pomocí magie nám vhodné události a činy. Přičarováváme si lásku druhé osoby, přičarováváme si peníze (pozor aby to nebylo na úkor druhých). Také očarováváme – aby se někomu nedařilo, aby nedojily krávy, aby někdo zemřel. Očarování je rituál s cílem a dlouhou přípravou. Představte si mladou dívku, čarodějnici, která uvidí kluka a pomocí magie (formulí, bylin, energiemi) bude působit na dotyčného. Pokud sám nebude souhlasit, je to černá magie. Pokud bude souhlasit, dojde třeba k očarování pro zlepšení sexuálních zážitků, a je to už magie bílá.
Okultismus – z lat. occultus – tajemný. Jedná se o jakousi vědu, která má za úkol zkoumat vše tajemné, nevysvětlitelné a vše kolem duchovních jevů, která je potřeba vysvětlit. Je to jakési synonymum pro esoteriku (v.). Do okultismu patří hermetismus, astrologie, alternativní medicína, magie a další. U posledně jmenované vzniká diskutabilní otázka, zda magie je předchůdce nebo až výtvor okultismu. Kolébka okultismu je Egypt, mezopotamské kultury a Řecko. Na okultismus se také váže kabbala (v.)
P
Pantakl – je to slovo řeckého původu znamenající – vše vysvětlující. Má za úkol hromadění jistého druhu energie, který má svému nositeli nosit jakýsi prospěch. Prospěchem by se dalo rozumět – přinášet štěstí, léčit nemoci, materiální úspěch, odrazovat zlé duchy a síly… Pantakly jsou buď vyryty do kovové destičky nebo napsány na papyrus. Většinou mají kulatý tvar, trochu připomínající mandaly. Jejich zhotovení je při rituálu za zvláštního postupu a při magickém zasvěcení jsou mu vdechnuty magické vlastnosti.
Pentagram – pěticípá hvězda, také znám jako muří noha nebo planoucí hvězda mágů. Penta – pět – je v mnoha kulturách považováno za magickou sílu a pentagram tuto sílu v sobě váže a umí ji používat. Je to číslo tvořivosti a podle zasvěcení buď ke zlu nebo k pozitivu. O významu a mysticismu čísel bude řeč v jiném článku. „Zlý“ pentagram má jeden ze svých cípů směrem dolů. „Dobrý“ pentagram má jeden cíp vzhůru.
Pentakl – symbol pěticípé hvězdy, význam je jednodušší než u pentragamu a podobný jako u pantaklu.
Prána – sanskrtský výraz pro životní energii. Doslovný překlad je „životní dech“. Podle indické filozofie je prána a akáša (v.) základní tvořící prvek všeho. Jakoby to byly základní tvořící prvek a základní stavební částice všeho, každého atomu, protonu, elektronu a neutronu. Prána je také spojována s jinými výrazy – jako životní magnetismus, KI, CHI, éter a podobně. Význam prány jde mnohem hlubší a filozoficky j mnohem složitější. Je mu také přikládán výrazně vyšší význam. Práce s pránou se zabývá jóga, meditace a především pránjáma.
Pyramidy – bude doplněno později
Q
Quinta essentia – z latiny se překládá jako pátá látka nebo pátá esence. Významy se v esoterice liší. Podle některých je to pátá element mimo dalších čtyřech (země, vzduch, oheň a voda). Jiní přikládají význam, že je to jakýsi odér za každou věci a bytostí. Podle alchymistů je to označení pro alkohol.
R
Reinkarnace – víra v převtělování. Věřící mají za to, že po smrti odchází duše do dalšího těla. Po smrti odchází do nebe a pak se vtěluje do dalšího těla. Podle buddhistů může odejít i do jiné sféry bytí, kde fyzické tělo nemusí existovat. Reinkarnace se objevuje v mnoha kulturách a náboženstvích. Nejvíce v buddhismu a hinduismu. Na nelibosti křesťanů jsou zmínky o přecházení z těla do těla po smrti i v Bibli. Podle různých náboženství se reinkarnace děje podle různých zákonů a pravidel. Většinou je však víra, že duše nepostupuje do nižších stupňů (z člověka na zvíře, z muže do ženy…) ale vždy do stupně výš. Podle hinduismu je reinkarnace nepřerušitelná. V buddhismu je cíl vymanění se z karmy – zákona určující a zachovávající reinkarnaci, a věří, že nekonečný cyklus reinkarnace zle přerušit.
Rituál – magický či náboženský úkon vedoucí k jistému cíli, který se drží přesně sladěných pravidel postupu. Rituál či rituální chování lze vypozorovat i v běžném životě – pravidelný režim, dodržování jistých pravidel chování atd. Rituál lze chápat také jako jistou činnost, které přikládáme důležitý význam.
Runy – komplexní označení pro starogermánské znakové písmo. Původ není zcela znám. Má zřejmě spojitost i s předgermánským obdobím ve střední a východní Evropě a také spojitost s kulturami staršími než keltskými, které germánské předcházely. Inspiraci autoři měli nejspíše ve starořeckých znacích. Podle pověsti je však otec run germánský bůh Odin. Existuje asi 5 sad znaků run v počtech od 16ti do 33 znaků. Znaky sloužily jako písmo, ale také jako magický symbol. Za každým znakem se skrývalo jedno z písmen abecedy, ale také magický obrazec. V dnešní době se používají jako orákulum.
S
Sabat – slovo hebrejského původu znamenající – zastavení se, odpočinek. Označovali tak i každou sobotu – sedmý den kalendáře, kdy Bůh odpočíval. V křesťanském středověku se slovo sabat užívalo pro shromáždění čarodějnic. Sabat měl být svátek nebo místo, kde se čarodějnice či magické bytosti a zvířata, včetně ďábla slétají. Místo mělo být často na vrcholcích kopců, skal nebo hřbitovy. Nejčastěji na pohanské svátky a během úplňků. Měly se zde odehrávat černomagické rituály, obětiny děti, obcování s ďáblem. V dnešní době se za sabat dá považovat jen obyčejné shromáždění pro úplňkovou meditaci.
Samadhí – sanskrt označuje tímto slovem stav mysli a duše během meditace nebo cvičení, kdy dochází k radikálním rozšíření vědomí nebo také, kdy duše dosahuje stavu nirvány – tedy osvícení.
Satan – starohebrejci slovem označovali protivníka. Ve většina náboženství se objevuje jakýsi protivník, jakési zlo proti řádu, které symbolizuje dobro. V křesťanství je to jakýsi anděl, který má pokoušet lidi. Cílem má být zkouška lidí v oddanosti Bohu. V judaismu je Satan ztělesněním všeho zla a záporného. Zde je mu také uváděno mnoho jmen – Antikrist, Belzebub, Lucifer. V kabale najdeme také jméno Samael. V islámu je spojitost se slovem Šajtán, anděl, který vzdoroval Alláhu a byl zavržen. Zobrazován je často jako had, čert
Spiritismus – víra v posmrtný život. Výraz se objevil poprvé v polovině 19. století v USA. Následně se rozšířil do celého světa. Velký boom byl za První republiky. Mnoho lidí toužilo spojit se svými zemřelými z první světové války. Z 15ti mil. obyvatel se ke spiritismu hlásilo kolem 600tis. Spiritismus má své kořeny v nekromancii (v.), tedy již kolem 3000 př.n.l. setkání spiritistů se nazývají seance, ten kdo zprostředkovává komunikaci se zemřelým se nazývá médium a vedoucí seance – operátor. Ke spiritistům se hlásali významné osobni jako byl T.G. Masaryk, Mendělejev, Himmler, Hitler a mnoho dalších, včetně vědců. Spiritismus se před druhou světovou válkou proměňoval v jakousi vědu, kde se snažili spiritisté zjistit více o principu fungování universa, jak nejlépe navázat spojení se zemřelými atd.
Spiritualismus – zájem o uchopení „duchovna“. Snaha o magické nebo náboženské pochopení univerza. Snaha o dosažení harmonie s prostředím pomocí duchovna a dosažení rovnováha s duchovními principy. Výraz je někdy vykládán velmi obšírně až protiřečící se.
Súfismus – jeden z nejstarších proudů islámů (v.), s významnými prvky esoteriky a okultismu. Často čerpají z mystiky starých Mezopotamských kultur. Cílem je poznat osobní povahu Boha – Alláha. V súfismu je ze všech islámských směrů největší podíl buddhismu a hinduismu. Nejznámější vyznavači súfismu jsou dervišové – tanečníci, kteří se rychlým krouživým tancem na jednom místě uvádějí do stavu transu či extáze.
Š
Šalamoun
Šamanismus – přesná definice je velmi složitá. Mnohdy se nesprávně spojuje s magii nebo magickými praktikami. Rozdělujeme prosím výrazy magie a náboženství. Šamanismus a vše kolem něj jsou věci náboženského rázu, typického pro oblast středoasijskou a sibiřskou. Následně se rozšířilo do severní Ameriky a spojuje se s ním skoro každý, kdo praktikuje náboženské či duchovní praktiky spojenými s přírodními sílami. Spektrum šamanské praxe j velmi široké, od věštění, magii nebo přírodní léčbu. Přesně dané postupy, praktiky a víry nejsou jednoznačně dány i díky velké geografické ploše. Šamanismu klade velký důraz na spojení s přírodou. Šamani – ti, kteří aktivně praktikují a jsou zasvěcení do šamanismu, podobnými kněžími, jsou považování za prostředníky mezi duchovními sférami a světem lidí. Prvky šamanismu jsou nejpravděpodobnější podobou prvotních přírodních náboženství v neolitu. Šamani používají mnoho prostředků, které jsou si mezi Euroasii a Amerikou podobné – buben, kuřivo a omamné látky, píšťaly… Kladou velkou spojitost a symbolismus zvířatům. Princip šamanismu je spíše matriarchálního rázu. Víra v jednotu světa, stvořen velkým duchem, často ženského charakteru, který se dělí na zlé a dobré duchy. Díky velké romanisti šamanismu prosím berte tento článek jen jako lehký výtažek z nejznámějších praktik šamanismu dostupném ve střední Evropě
Šintoismus – bude doplněno později
T
Talisman – je předmět, který slouží k přínosu pozitivních vlivů (štěstí) do života svého majitele. To je rozdíl, mezi amuletem (v.), který slouží k mnohem širšímu významu. Například k obraně proti černé magii. Talismany mohou být různé, kámen jako přívěšek, medailonek s podobiznou svatého atd. talisman může být i posvátný obrazec nebo podobizna, uložená v bytě, autě nebo v peněžence.
Tantra – slovo ze sanskrtu označující – jádro, vnitřní bytí nebo esenci bytí. Základní dva proudy ve dvou náboženstvích – hinduismu a buddhismu se od sebe ale velmi liší. V hinduismu je tantra považována z praktiku či víru, při které se mohou evokovat energie uvnitř člověka – především kundalíni. Jejíž evokace má umožnit osvícenu, duchovní osvícení, nalezení skrytých schopností a fyzickému uzdravení. V buddhismu se na tantru dívají jako na jeden z tréningů nebo cvičení, při kterém si má člověk uvědomit pomíjivost svého těla, sexuality, krásy. Má pomoci člověku se odpoutat od materiálního bytí a zájmů. Co je krásné za pár let nebude, proč se zdržovat s netrvalým – zabývejte se trvalým. Tantra se v hinduismu dá tak trocho považovat za jeden z typů jógy.
Tarot – viz články na ezoportálu.
Tatvy – podle indických okultních nauk existuje 5 druhů všehotvořících energií, které v pravidelných rytmech proudí a mění se každých 24 minut, než přijde energie další. O tatvách existuje jen českém jazyce jen velmi málo kvalitní literatury a světová literatura se značně rozporuplně od sebe odličuje. Znalosti tatev využívají často jógíni či lidé praktikující východní medicíny.
Teologie – spojení dvou slov – teos = bůh a logos = slovo. Jedná se o nauku o bohu a bohosloví. Teologie se snaží o vědecký rozbor pramenných či ústních textů víry, jejich analýzou a studiem pro uplatnění v praxi. K teologii se mylně přikládá výraz – religionistika, ta se značně liší. Religionistiku nezajímá existence boha, hledá jen rozdíly a spojitosti mezi náboženstvími.
Teozofie – složenina svou slov – teos = bůj a sofia = moudrost. Moderní společnost z 19. století se odrážely od antických poznatků od fungování světa a rozšíření svých vědomostí o božském principu. Teozofie spojovala vědu, filozofii, náboženství a další duchovní směry a praktiky k poznání a zdokonalení. Velký vliv na fungování společnosti měl hinduismus a buddhismus.
U
UFO – bude doplněno později
Upíři – též známí jako vampýři. Výraz se v různých podobách objevuje ve všech světových kulturách. Často se jedná o člověka, ať živého nebo mrtvého, které je nějaký způsobem deformován a univerzálně považován za „nečistého“. Do upíří podoby se mohli přeměnit lidé podle některých kultur už za živa, nejčastěji ale až po smrti. Byli známí svou nesmrtelnosti a lačností po krvi. Krev je ve všech světových kultur považována za zdroj života. Upír si nesmrtelnost, která z něj vyprchala, zajišťoval právě sáním energie ze svých obětí. Upír mě, mnoho podob, měl údajně vzhled mrtvoly – bez krve, bez známek rozkladu. Někde se tradovalo, že měl velké špičáky, drápy, mohl se přeměňovat na lidi a zvířata, byl výrazně ochlupený či měl mimo nohou a rukou ještě křídla jako anděl. V dnešní době je za upíra považován každý člověk, který má nedostatek energie a saje jej z lidí ve svém okolí.
Urinoterapie – léčebná praktika. Rozšířená téměř po celém Světa, používaná už ve starých dobách. Věří se, že vlastní moč obsahuje léčebné látky, které dokážou nemocného vyléčit. Řídí se specifickými praktikami. Moderní medicína urinoterapii zavrhuje.
V
Védy – sanskrtské slovo označující vědění. Jedná se do dnešní doby za nejstarší zaznamenaná indická posvátná písma. Jsou celkem čtyři. Védy obsahují příběhy z dávných dob, které popisují vznik světa. Obsahují i pojetí o principech a fungování světa a bohů. Ve védách nalezneme i tradiční indickou medicínu – ayur-védu a další.
Věštění – odborným výrazem z řečtiny je mantika (mantis – jasnovidec). Jedná se o všeobecný výraz pro jakýkoliv zvpůsob věštění, ať už se používají pomůcky, jako jsou karty, astrologie, kyvadlo nebo jen vznikají čistým sněním nebo viděním budoucnosti. Do věštění se dá považovat téměř cokoliv, co slouží k příjímání informací, a´t se týkají budoucnosti nebo minulosti.
Virgule – jedná se o pokřivený drát z různých materiálů. Nejčastěji jsou ze sideritu, magnetitu nebo z mědi. Tvary virgulí jsou různé, nejčastěji tvaru T nebo L. Sloužily buď k věštění, k diagnostikování zdraví nebo k proutkaření – hledání vody nebo negativních zón. Virgulemi zkušení operátoři mohou i vést energii a léčit.
W
Woo Doo – fonetický přepis, též se používá výraz wů dů. Jedná se o magický kult a o náboženství. Nejvíce byl rozšířen v oblasti Karibiku a Haiti. Původ se dá vystopovat v Africe a u tamních přírodních náboženství a magických kultů. Woo doo lze považovat za magii, která se dělí na bílou a černou. Hlavními postavami jsou šamaní (v.), který zprostředkovává kontakt a sílu mezi našim světem a světem „jiným“. Woo doo je uzce spojeno s přírodními zákony, morálními pravidly a také s přírodou a živly. S výraz Woo doo se pojí i další výraz – zombi (v.).
Wicca – něco mezi náboženstvím a kultem, který se snaží oživit staré praktiky a pověry z dob keltské a saské Anglie. Wicca znamená v staroangličtině čarodějnici, čaroděje, čarování. Členové jsou všeobecně zasvěcení do jisté víry/nauky. Pouze však někteří vyvolení jsou zasvěcení do vyššího poznání a procházení nejrůznějšími iniciacemi. Víra je velmi blízká keltskému a germánskému pojetí světa. Především nejvyšší duchové mají mužskou a ženkou složku. Je zde i prvek dobra a zla. Wicca je bohužel velmi jednoduše postavena a né vždy na správných základech, jejich vyznavači jsou bohužel často lidé, kteří mají potřebu někam patřit, módní výstřelek a nebo jen se nějak lehce dotýkat magie, protož praktiky wiccy je velmi primitivní. Wicca čerpá ze všech možná čarodějných praktik, pověr a filozofií především z pohanských praktik středověké Evropy. Nemá reálný základ a nemá ani důkaz o svém původu a nemá možnost ani čerpání z písemných pramenů.
Y
Yin – Yang – taoistický výraz označující základní stavební částici vesmíru. Dva protichůdné elementy – černá a bílá, zlo a dobro, den a noc, mužská a ženská. Jedno nemůže být bez druhého a vytváří celek všeho. Obdobný princip nalezneme ve všech kulturách a náboženstvích světa.
Z
Zaklínání – jedna z magických aktivit, která slouží k dosažení svého cíle – třeba k přivolání něčeho nebo někoho, dosažení bohatství, ublížení někomu, ukotvení lásky a podobně. Jedná se jen o ústní podobu, dodržující jisté pravidla.
Zasvěcení – odpovídá latinskému slovu iniciace. Výraz označuje jakési přijetí nauky a přijetí také do jakého si kruhu stejně smýšlejících jedinců. Zasvěcení je někdy spojeno s iniciačním rituálem. Princip je v přijetí jistých informací a to ať je nám někdo dá – zaškolí nebo je pochopíme, naučíme se sami.
Zednáři – bude doplněno později.
Zombie – výraz spojený s Woo Doo (v.). Jedná se o oživlé mrtvoly a nebožtíky, kteří jsou mágem/šamanem oživeni a mají mu sloužit, většinou mají omezenou inteligenci. Zombii mohou mít mrtvolný vzhled – jakási živá mrtvola a nebo jsou přímo oživení. Za zombie je považován i člověk, který je silně očarován mágem aby mu sloužil a vykonával tak vše oč jeho pán požádá.
Zvěrokruh – jedná se o dvanáct nebeských souhvězdí, které jsou hojně používány v astrologii. Slunce během roku po nebeské klenbě mine vůči Zemi všech 12 znamení, každé znamení je ve Slunci asi 30 dnů. Západní zvěrokruh (beran, býk, blíženci…) je převzat od mezopotámských kultur a od starých Egypťanů. Dvanáct znamení, která se během roku vystřídají se v různých obdobných podobách objevuje se u severoamerických indiánů, Majů, starých Číňanů. Zvěrokruh he také nazývám zodiakem nebo zvířetníkem.
Ž
Živly – známé též jako elementy. Živlem nerozumí zasvěcenci nějaký přírodní prvek, ale spíše vlastnost a povahu. Jsou považovány základní čtyři vlastnosti – vzdušnost, zemitost, ohnivost a vodnatost. Později se k nim přidal pátý prvek, asi inspirací z čínské medicíny, a to prvek ducha (též jako nejvyšší prvek, který se staví na hmotu nebo běžný svět).
Slovník budeme průběžně doplňovat.
