Mam svůj starý hrníček. Někde na mých toulkách si mě kdysi našel a stal se z něho parťák pro každé mé ráno. Každý den, když se vzbudím se uklidňuji tím, že sice snění skončilo, ale v mém popraskaném hrnku s obrázkem Malého prince, který letí objevovat svět mimo svou planetu, bude ranní voňavá káva.
To je chvíle, kdy jsem jenom sama se sebou. Malý princ se na mě dívá tažen hejnem ptáků, jakože jestli chci také objevovat nová dobrodružství. Nápis ve francouzštině říká:“ Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“ S tichým souhlasem usrknu další doušky černé hořké kávy.
Je to jen mezi mnou a malým princem. Někdy se cítím, jako ta květina, která potřebuje péči a princ je jenom na popraskaném obrázku. Donutím se pozvolna začít cvičit. Venku jezdí popeláři a hluk ruší tok myšlenek, ještě lehce zasněných.
Najít si svůj vlastní hrníček není jenom tak. Může být klidně z papíru, jen když dokáže sdílet. Říká se, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Když večer hrnek nesklidím, ráno ho musím omýt a až pak do něho zalít kávu a někdy černý čaj. A to se potom hrnou celý den nevyřízené věci. Když je naopak na ráno nachystaný, vše odsýpá lépe. Bílý hrnek má na sobě spoustu prasklin v laku.
Táhnou se tam klikatou cestičkou, jako vrásky. Za každičkou starost jedna, ale nikdy mě nenechal ve štychu. Když chodím v obchodech kolem hrnků, jsem vždy nastražená, jestli objevím nový. Takový, který mě osloví a bude se mnou mluvit stejně jako moje mistrovské předměty.
Třeba svůj mistrovský křišťál, nebo kouli, karty, kyvadlo, dýku… si každý musí objevit sám a třeba sobě i zasvětit anebo taky nemusí. Jako třeba moje hůl. Má hadí hlavu kobry a kdykoliv si mě zavolá dostanu poselství, že se něco děje, co musím neodkladně vyřešit. Umí vyprostit z problémů dřív, než je pozdě.
Vděčím jí za mnohé. Kdykoliv si mě zavolá a já zničenho nic cítím potřebu se jí dotknout, něco se během krátké doby dozvím. Není to zpravidla příjemné, ale dá se to řešit. Ošetření u zubního lékaře také není komfort, ale zachrání od zánětu okostice. Když jsem si jí poprvé nesla z dnes již zaniklého mystického z obchodu na Malé Straně, ještě jsem si jí radostí, že jsem si na ní našetřila házela z ruky do ruky.
Oslovila mě. Připomněla mi Áronovu hůl. A možná trochu Aeskulapovu hůl. Každopádně je to magická hůl a proudí jí určité typy energií pro mě zvláštně slovy neuchopitelné snad Saturnovskomerkurovského charakteru. No, pak přišla mela a jsem všem vyšším silám za to vděčná. Ve tři hodiny ráno jsem měla vizi o tom, jak mě někdo okrádá. Někdo, komu jsem chtěla důvěřovat.
Nechala jsem vše prověřit a byla to pravda. Svůj meisterstuck tak zloděj nestihl vykonat. Někdy jí dávám do rukou svým klientům, když si nejsem jistá, že jdou dobře a něco nepřehlédli.
Jedné mladé ženě pomohla tak, že si dala vnitřní objednávku na to, takovou taky získat. Nalezla jí až na Bali. Je to šamanská hůl. Když si jí vezla taxíkem, řidič se bál, jestli prý ví, co má v rukou. Poznala to rychle. Paní ezoterička, kterou tam měla ssebou na své náklady, jen co hůl spatřila, náhle uskočila, jako by viděla hada. Dostala záchvat vzteku a přestala se ovládat.
Klientka podle ní měla zahodit hůl, rozejít se s přáteli, vrátit se k násilnickému bývalému manželovi, který jí posílal na potrat…Náhle bylo vidět, že je to manipulativní pijavice, co udržuje lidi ve strachu a vynořily se i důkazy, a ne jenom nejisté pocity. Vše dokresloval její zbrunátnělý výraz v obličeji. Má známá si oddychla a uvolnila se z osidel. Poprvé jí had ukázal právě na lumpárny bývalého muže a nyní na jeho kamarádku robustnější otrkanou ženu, která měla pocit, že její rady jsou neomylné.
Ačkoliv známá věděla, co hůl dokáže a měla odemně i dost informací, jak s ní zacházet, tohle jí překvapilo a prý zachránilo. Já svoji hůl obcházím s respektem. Nerada řeším bolavá poznání. Když jde o vážné věci stejně si mě zavolá.
Zatím co můj hrnek nevypadá kdoví jak. Nám doma i ministerský. To je krásný anglický porcelán a z toho u mě rádi pijí různí lidé. Když cítím potřebu něco umět řešit rázně, zaliju si také lógr do něho. Ale když startuji svůj den a piji ranní kávu, sleduji staré čáry prasklin v laku. Beru si ho všude sebou. Zatím si mě nový hrnek nezavolal. Byla by to nová etapa. Nicméně se mi na chalupě v Krkonoších oprýskl. Najednou mě napadlo něco o feng shui a řekla jsem si, ze ho sice nevyhodím, ale nechám si ho na chalupě. Pít budu z jiného, neporušeného.
Ten týden, než jsem se na chalupu vrátila nebyl nic moc. Pořad se něco dělo a vyvrcholilo to tím, že mi jedna známá sdělila nějakou pomluvu kolem mě…pomluvy neřeším dle hesla:“ Pomluvy a závist si člověk musí zasloužit, neúspěšným nikdo nic nezávidí… Mě zabolelo to, že se opět našel člověk, kterého jsem toužila vidět jinak a ve své profesi by měl by mít svůj vhled, nasává nízké pomluvy.
Zabolelo to a tak, jako z mého hrnku i ze mě se kousek odloupl. Jeden střípek vypadl z oka a píchnul do zad. Kousek se odlouplo z duše. Sama dobře vím, že každý má právo na své poznání a že zkušenost je nepřenosná. Taky vím, že nemá smysl někomu něco říkat, aniž se mě na to zeptal. Můj svět se zase trochu změnil. Ale můj hrnek s Malým princem mi zůstává dál.
Vzala jsem ho do Prahy a bude se mnou tak dlouho, dokud bude potřeba. První takový byl po mém dědovi. Ten už tady není dlouho, ale kdykoliv jsem ráno pila horkou kávu z jeho hrnku, jako by byl se mnou. Jeho krédo bylo, ze pomocnou ruku nalezne každý na konci svého ramene.
Je to o tom, zbavit se očekávání. To osvobozuje. Hlavními pilíři musíme být v životě my sami a věci, které dokážeme ovlivnit svépomocí.
S láskou Helen Stanku
