Fialka má číslo sedm. Sedmá čakra je o duchovním rozvoji a napojení. Kdyby měla intuice svoji barvu, mohla by být fialová. Fialový kámen ametyst podporuje toto spojení a přiložený k čelu posiluje vnitřní zrak a duchovní napojení. Staří Keltové využívali fialky k milostné magii.
V antice byla fialka atributem bohyně Afrodíty, krásy a lásky a byla spojována s bohyní Persefonou, jež před svým únosem do podsvětí trhala voňavé květy. Pak se staly fialky symbolem podsvětí a smrti.
Když krásný pastýř Attis slavil svatbu s dcerou Frýžského krále, přišla do hodovní síně zamilovaná bohyně Kybéla a chtěla Attise pro sebe. Attis raději uprchnul do hor, tam se pod borovicí vykastroval a zemřel. Z jeho krve v koloběhu života vyrůstají každé jaro fialky a s nimi opět vstává Attis z mrtvých. V Řecku se slavily svátky zesnulých z jara a lidé věřili, že v prvních květech jsou zjeveny duše zemřelých. Tradice sázení fialek na dětké hroby se uchovala do středověku.
V křesťanské tradici fialka provázela Krista v jeho dětství. Dle legend potom fialky vykvetly i u paty Kristova kříže. V křesťanství značí fialová barva utrpení a fialka má tak vztah ke Kristově pašiji. Fialka je v této tradici o skromnosti a proto je jedním z atributů Panny Marie.
Ve Viktoriánské éře v symbolice květomluvy znamenala fialka nevinnost.
Pokud dáváte přednost duchovní meditaci než postelovým hrátkám, posaďte se do tureckého sedu s kytičkou fialek. Při nádechu si představujte fialové světlo proudící skze temeno vaší hlavy do celého těla. Stačí sedm nádechů.
Hana Hegerová zpívala píseň o tom, že má vanu plnou fialových fialek…
Pro Dobrou kartářku Helen Stanku
