Včera mi brzy ráno zaznělo jedno slovo v uších a vzbudila jsem se. Provodo. Co to znamená? Tak trochu se to podobá jménu Prove. Co mi to má říct? Prove byl nejmladší syn slovanského boha Roda a říkalo se mu také Prav (pravda), nebo Spravedlivý. Rozeznal lež a pravdu a rozhodoval ve sporech a při nesvárech.
Pátrala jsem dál a na výraz Provoda mi vyjelo známé “ Hody, hody do PROVODY… s tím, že Provoda byl starý slovanský svátek zemřelých, něco jako Dušičky. Průvod se sešel u hrobu nebožtíka a radovalo se, tančilo, zpívalo, pilo a jedlo. Čistě náhodou to připadlo na naše Velikonoce, tedy na Bílou neděli Provodní po Velikonocích. Různým sběhem událostí nám z toho zbylo známé – Hody, hody doprovody… Původní znění ale bylo- Pomnij hody do Provody– čili posti se až do Provody, nebo možná i v našich tradicích praktikované – nehoduj do Velikonoční neděle. Co si z toho vzít? Já si z toho beru jistou střídmost a zdrženlivost až do Velikonoc, kdy se člověk zase lépe nadechne a může mít opět optimističtějsí pohled na svět. Vždyť Velikonoce jsou v naší tradici spojené se znovuvzkříšením.
S láskou Helen Stanku
