Po bolestivém onemocnění rakovinou mi zemřel muž. Prodělal několik operací a velmi trpěl. Měnila se mu i psychika a byl často na své blízké až zlý. Zlobil se na svět, který mu, velmi mladému, způsobil takové utrpení. Umíral naštvaný a nesmířený se situací, ani s lidmi. Sám v nemocnici, bez toho, že by se rozloučil.
Od jeho smrti se nám, pozůstalým, začala dít spousta zvláštních věcí. Pravidelně se s námi zastavoval výtah. Na chodbě domu, kde žije tchyně se nahodile rozsvěcovala a zhasínala světla. Přestávaly jít hodiny, nepochopitelně se vypínal motor v autech, a to všem členům rodiny. Shodli jsme se na tom, že nám můj zemřelý manžel chce něco sdělit, ale neměli jsme ponětí co. Takže nám nezbylo nic jiného, než se obrátit na odbornici. Kamarádka, sama velice schopná ezoterička a vědma mi doporučila Renatu Šťastnou, která umí s duchy komunikovat jako nikdo jiný. Když jsem jí vylíčila, co se nám všechno děje, na nic nečekala, posadila se na autobus a jela za mnou přes půl republiky. A děly se věci.
Jen vstoupila do dveří, oklepala se. Bylo jasné, že se něco děje. Chvíli se procházela po místnostech, vyladila, zamyslela a začala povídat. Můj muž, lépe řečeno jeho duše, se pohybovala mezi námi, které opustil vlastně ve zlém. Je mu to prý teď moc líto, ale je uvězněný mezi naším světem a světem, kam se odebírají duše spokojené a smířené. Trpí tam a upozorňuje na sebe. Aby mohl pokračovat za světlem, potřebuje, abychom mu všichni odpustili a rozloučili se s ním v míru a pokoji. Dorazila mě tím, když mi řekla, kde jsme spolu byli na dovolené a i bez fotky jej popsala. Ne všichni jsme dokázali jen tak to přijmout a propustit ho. Zlobili jsme se na něj za jeho postoje a nechtěli jsme se smířit s okolnostmi, za kterých zemřel. Vyslal k nám vzkaz, ve kterém se omluvil s tím, že pochopil. Za jeho nemoc jsme nemohli my, na kterých si vyléval vztek a svou skrývanou bolest. Přesto jsme ho všichni milovali a chybí nám pořád. To, že ho postihne rakovina bylo řízením genetiky a osudu. Ne každému je souzeno být na tomto světě dlouho.
Renata mi přetlumočila o co jde. Šla jsem jí vyprovodit k tramvaji a když jsem se do prázdného bytu vrátila, nestačila jsem se divit. Byly vypadlé pojistky, všechna okna dokořán, popadané květináče. Duše mého muže se konečně osvobodila a vyrazila ven. Od té doby byl klid nejen v mé domácnosti, ale i u všech ostatních.
Hana
