Velikonoční pondělí je dnem naděje. Dnem víry, dnem soudržnosti. Symbolem života a lásky. Doba je uspěchaná už dlouho. Teď nás okolnosti donutily volnit. Je to vhodná příležitost k zamyšlení. Nemusíte být praktikující katolík. Dokonce ani nemusíte věřit v Boha. Musíte ale věřit v dobro. V lidskost, ochotu pomáhat, v obětavost a toleranci. To vše jsou hodnoty, které jsou staré jako lidstvo samo. Důležité a nadčasové. Bez toho, abychom se mohli spolehnout jeden na druhého, věčně se podezřívali a škodili si navzájem nemůžeme žít šťastně. Budeme jen zahořklí, nenávistí a podlí. Z toho, mimo jiné, pramení i spousta fyzických problémů. Jedovatá mysl otravuje v první řadě naše tělo. Způsobuje problémy onkologické, kardiovaskulární, zažívací…
Mysleme na sebe, ale mysleme i na druhé. A pamatujeme na to, že sdílená bolest, je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost. Děkuji vám, že jste si přečetli tento text. Psala jsem ho od srdce pro lidi, kteří mají dostatečně otevřenou duši na to, aby si ho přečetli a dostatečně otevřenou mysl na to, aby pochopili, co jsem jím chtěla říct.
Požehnané Velikonoce.
S láskou Helen
