Je tak moc důležité, a tak moc těžké provést…! Odpustit znamená vyvázat se z pout minulosti, která tíží, bodá a nechce spát. Navíc jste k osobě, na kterou (de facto) neustále myslíte (a navíc většinou nikterak pozitivně, pokud vám ublížila), připoutáni železnými okovy. Je vám to zapotřebí?
Asi ano, jinak byste s tím už dávno něco udělala. Ať jde o jakoukoli věc, která se stala před jakoukoli dobou, vše, co se dělo od toho okamžiku až doteď mělo a má punc jisté ukřivděnosti, bolesti, pocitu nespravedlnosti…, který si vláčíte s sebou jako nepěknou ozdobu, závaží, aniž by bylo viditelné. O to je silnější. Tíží svou temnou vibrací a nedovolí vám volně dýchat, radovat se a naplno prožívat život! Není to škoda ubírat vašim dnům krásu, jiskrnost, hravost a tvůrčího ducha…? Nevzdávejte se svých křídel…, ještě není ten pravý čas. Jestli kdy bude… 😊
Jistě. Lidé si navzájem tropí lecjaké nepěknosti, pokud tyto nekalosti nazveme jen umírněně, a ne z plna hrdla, jak činíme ihned po nějakém karambolu, poté, co naše ego dostihne v plné výši a šíři dopad celé události, ať už se týká čehokoli. Nevěříme, nadáváme, pláčeme do polštáře, voláme blízké, aby nás utěšili, hledáme pomoc a vyvázání se z bolesti fyzické či psychické, kterou jsme nečekaly. Chce to čas, říkají druzí. A vy víte, že žádný čas na světě to nespraví…
Tak to vidíme v té chvíli. Ale nutno říct, že čas v tom jistou pozitivní roli hraje. Jak si tak kráčí či ubíhá světem, umožňuje nám skrze naše životy sbírat zkušenosti TADY A TEĎ. Díky nim měníme postupně své náhledy na dění kolem nás. Říká se tomu moudření. A čím jsme moudřejší a máme větší „rozhled“, tím je pro nás snazší uvidět pohnutky druhých, příčiny jejich prapodivného chování a to, že mnohdy nedovedou pohlédnout na důsledky svých činů…, nebo jim je to v tu chvíli „šum a fuk“. Je to zase JEJICH karma, která zoufale volá po změně. Proto i oni různými nárazy postupně moudří… A pro obě strany je ČASEM více a více přijatelná myšlenka ODPUSTIT sobě i všem kolem… Být svobodní.
Akt odpuštění vás propustí z vězení…, které jste si vybudovala sama pro sebe. Pro zdánlivé bezpečí. Opak je pravdou. Nejste svobodná, máte svázané ruce a trápíte se. Pusťte to… Ať se stalo cokoliv, je čas jít dál. Jsme na Cestě a učíme se… Všichni.
„Musíte“ zapracovat. Myšleno zapracovat sama na sobě. Nikdo jiný to za vás nespraví. Jsou různé cesty, ale VŽDY je to o vás a o tom, co s tím skutečně uděláte tam uvnitř VY sama, co pochopíte, jak to uchopíte a co změníte… Stejně jako při výuce cizího jazyka, neexistuje trychtýř, kterým se vše naleje do hlavy a bude… To vy jste tím člověkem, který vše vykoná. Máte na to, propustit ze svého života vše, co vám brání skutečně žít…
Nebo neustále myslíte na někoho, kdo odešel na druhý břeh? Možná se s vámi nerozloučil, nestačil to, nebo vám nikdy neřekl do očí, jak moc vás miluje. A šel. Bolest, kterou nelze překonat násilím. Jen pochopením, smířením se a odpuštěním (sobě i jemu). Jak to provést? Odpuštění prožijte hluboce, vědomě a s láskou v srdci. Použijte své vlastní formulky, řekněte vše, co máte na srdci a propusťte jej do světla. Ani nevíte, jak moc je důležité to udělat s pochopením, že nadešel jeho čas… I my jednou odejdeme. A zase se vrátíme…, už neobtěžkáni minulostí, lehcí jako vánek…
Pro Dobrou kartářku Hm
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
