Do třetice…

Máme za sebou úspěšně trojici zmrzlých mužů Pankráce, Serváce a Bonifáce. I já mám za sebou tři klientky a výklady, kdy jsem ráda, že si mohu říci do třetice…

Trojka je tradičně božím číslem. Svatou trojici známe z křesťanství, v Egyptě se uctívala trojice bohů Isis, Osiris, Hór. Legendární tvůrce smaragdové desky, na níž jsou vyryty hermetické zákony se jmenoval Hermes Trismegistos, což znamená Trojmocný. V Delfách věštkyně Pýthie sedávala vždy na trojnožce, upadla do tranzu a jejím prostřednictvím promlouval bůh Apolo. V řeckém božském panteonu se o vládu dělí tři bratři: Zeus, Poseidon a Hádes. V hinduismu jsou tři hlavní bohové Brahma – tvůrce, Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel. Také boží oko je obklopeno trojúhelníkem.  Při zaříkání se často musí něco třikrát opakovat, třikrát se také musí zaklepat, v pohádce jsou tři přání, tři oříšky, tři úkoly, třikrát se smí hádat, osud určují tři sudičky, v severské mytologii jsou všichni bohové podřízeni třem Nornám, v bibli jsou tři mudrci z východu. I Faust musel Mefista třikrát pozvat dovnitř.

Také já ze své praxe vím, že hodně věcí přichází ve trojici. Lidové rčení říká: do třetice všeho dobrého i zlého. A také: třikrát a dost!

Během jednoho týdne mě oslovily nezávisle na sobě tři ženy s velmi podobnými zážitky.

Nedávno mi volala žena, které zemřel dvacetiletý syn. Ženě jsem syna popsala, aby věděla, že informace, které dostává, jsou pravdivé. Pomohli jsme mu najít klid a odejít do světla. Po takovýchto seancích bývám dost vyčerpaná.

Druhý den mi volala paní s podobným příběhem. Přišla o syna za nejasných okolností.

Oba byli jedináčci. Udělala jsem z duchovního hlediska, co jsem měla udělat.

Třetí den mi volala paní, která měla velmi smutný hlas, a dřív, než jsme začali jí říkám, že vše se dá zvládnout, ale ztráta dítěte bolí. Vyladění intuice dělá své a já dostala neblahou předtuchu. Do třetice to byl bohužel příběh i této paní. Měla zkrátka Černého Petra. Napojila jsem se na duši jejího syna a on mi ukázal tvář mladé ženy. Záleželo mu na ní. Chtěl, aby s ní jeho rodiče dobře vycházeli a měli ji rádi. Jinak nemohl mít klid. Bylo v plánu osudu, že jednou jim ona přinese radost. Kdy už to jeho rodiče pochopí a přijmou? Potom to z paní pomalu lezlo. Syn se zamiloval do dívky, která trpěla škaredou nemocí. Ona se vyléčila a on tu nemoc dostal a zemřel.  Paní se nedokázala smířit s přesvědčením, že její jediný, milovaný syn odevzdal svůj život Smrtce, aby vykoupil život milované ženy.

 

Dnes mi volala na konzultaci mladá lékařka, která jen potvrdila, že i u nich na porodnickém oddělení všechno chodí ve trojicích. Když tam mají nějaký ošklivý případ, smrt děťátka, potrat, mimoděložní těhotenství, za chvíli je tam velmi podobný případ. Oddechnu si až do třetice, která přichází vždy vzápětí a oni vědí, že teď už bude jejich práce zase o té šťastnější části.

Píšu to, protože si potřebuji ulevit i já. Ne vždy je lehké sdílet tyto smutné zážitky. A i když bych to měla vše umět sama v sobě zpracovat, někdy je z toho ještě pár dnů smutno. Proto jsem ráda, že do trojice. Konečně se zase mohu těšit na veselejší příběhy.

S láskou Helen Stanku

 

 

 

Komentáře jsou vypnuty.