Noc z 30. dubna na 1. května je časem lásky, hojnosti, změny a vašich snů. Vyzdobte si svůj dům a získejte moc moderních čarodějek!
Beltaine vždy připadá na poslední den května. Vítá se světlo a jas, který přichází. Keltský rok byl rozdělen na světlý a temný. První polovinu začínal Sabath Samhain, který náleží Luně. Pak přichází Beltine který se připisuje Slunci. Během jeho oslav se prolínají hranice mezi světem reálným tajemným, s magickou mocí. Nyní lze vykonat nemožné.
Jak se slavilo?
Hned když se začalo smrákat, v dubnu to je kolem 8. večerní, se zapálily velké ohně a sedělo se okolo nich. Oheň hřál, jeho jas rozrážel temnotu, a symbolizoval tak novou roční dobu, dobu světla, sílu rozkvětu a jara. Pozitivní energii, která když zahnala zlo, udělala místo pro dobro. Kolem ohniště se stavěly velké dřevěné stožáry, zvané maypoly, nebo maibaumy zdobené stuhami a věnci. Tančilo se, hodovalo a zpívalo. Každou chvíli nějaký pár zmizel z dohledu ostatních. Během noci Beltaine mladí lidé se schovávali v lese, hledali v něm květy a byliny, kterými ráno zdobili své domy a vchody do nich. Ale hlavně – navzájem se vášnivé a divoce milovali. Beltine Sabath ruší přísná pouta a pravidla každodenního života a někdy také manželské sliby. Ráno, po návratu z oslavy se každý dům ozdobil květinami a bylinkami, aby chránily členy domácnosti i zvířata. Aby vyháněly zlé duchy, nemoci a trápení. Tehdy se navíc opravovalo vše rozbité, střechy, okna, ploty, protože bylo důležité, vše symbolicky zabezpečit.
Pokud tedy sníte o změně a chcete přivolat do svého života něco jako lásku, nebo se chcete přestěhovat na místo kde můžete šťastně žít vy, či třeba vaše děti je ten správný okamžik.
Projděte se po svém domě, zkontrolujte jestli vám vržou dveře, promažte panty, ověřte, jestli netečou kohoutky, nekape voda, odtékají odpady. Prohlédněte skříně, zásuvky, nechte opravit nefunkční spotřebiče, pračky, myčky, ať funguje, vše ať vše klape, ať na vás nic nekřičí, že je to zdeformované.
Opravte vše, co je rozbité a symbolicky přijměte štěstí. Někdy stačí jenom pomazat slunečnicovým olejem dveře, aby přestali vrzat a vám tak pomluvy přestali bránit v úspěchu. Zkontrolujte, jestli se vám na zemi někde neválí slupky cibule, a doma tak chybí peníze. Jestli v příborníku nejsou nože ostřím nahoru, to také odhání finance. Jestli máte chleba uložený správně. Jestli kolem slánky, není vysypaná sůl. Pak vyzdobte svůj byt jarními květinami nebo bylinkami. Vše co potřebujete je hlavně něco zeleného! Štěstí přinese přinese kopr, pažitka, řeřicha, nebo rozmarýn v květináči. Zelená barva znovuzrození bude mít zásadní vliv na všechny členy domácnosti. Beltine dokáže zázraky.
Křesťané chtěli přerušit tradici pohanského svátku Beltaine a spojit ho se svojí se svou světicí, svatou Valprugou. Ta podporovala svatého Bonifáce v době přechodu Němců na křesťanství. Stala se patronkou tohoto silně zakořeněného svátku. Slavil se v celé severní Evropě. Němci měli Maifest, ve Skandinávii se slavila Vappa a u Slovanů Čarodějnice.
Není bez zajímavosti, že samotná Valpruha byla řádovou sestrou, kterou prohlásili křesťané za svou svatou a její relikvie poprvé vystavovali v kostelech 1.máje 893. Pro mnohé kultury se v tuto dobu smývá hranice mezi materiálním a duchovním světem. Samotná Valpruha byla bojovnicí proti temným silám a něčím nahradila starší druidskou tradici, kdy tito zapalovali oheň na uctění boha Belena. Belen byl jejich učitel a ochránce všeho lidu. Pro Kelty to bylo období slavností a sportovních klání, kdy se losovala Zelená královna (Cordellia), jež byla symbolicky oddána se Zeleným králem, vítězem těchto soutěží. Během noci svátku Beltanu se mohla rozvést nespokojená manželství. Beltinská noc byla časem milenců.
U nás jsou známé Petrovy kameny. V Německu se pojí Čarodějnice hlavně s horou Brocken v pohoří Harz, kam se měly čarodějnice dle legend slétat na svých košťatech a měly tam rejdit se zlými duchy. Legenda byla námětem pro Michaila Bulgakova, pro jeho Mistra a Markétu a pro Johana Wolfganga von Goethe a jeho Fausta.
Kdo je čarodějka?
Slovo čarodějka zaznívá dodnes z našich úst velmi často. Poslední dobou zažíváme obrodu čarodějnictví v mnoha projevech i směrech. Pod výrazem čarodějka si každý představí něco jiného. Rozdělme slovo čaroděj na dvě slova, z nichž je složeno a dostaneme čaro- děj. Slovo čaro ve staročeštině a dodnes i ve slovenštině znamená „kouzlo“ čaroděj je tedy člověk, který dělá něco běžnými postupy nedosažitelného. Velký bílý čaroděj byl pro domorodé Afričany například cestovatel Dr. Emil Holub. Stejně tak čaroděje, až bohy viděli Inkové v Rudolfu Cortesovi a jeho lidech. Dnes slovem čarodějka většinou označujeme lidi, kteří k dosažení svých cílů používají nevšední postupy. Představy, že mnohé čarodějnice se slétají na košťatech k černým mším už dnes nikdo nebere vážně. Dnes je to o využití vyšších schopností, většinou umocněných systematickým seberozvojem. Kdysi však byly za čarodějnice považovány i pohanské druidky a kněžky. Těmito neobyčejnými schopnostmi byly podle legend nadány Krokovy dcery v čele s kněžnou Libuší, jejíž věštbu dodnes znají i malé děti.
