Lidské společenství, svět,
člověk celý je v abecedě…
abeceda je zdrojem.
(Victor Hugo)
Magie Slov patří k magii Vzduchu a je jednou z nejsilnějších. Bůh tvoří slovem. I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. (Gn3). Je dobré znát sílu slova a také sílu mlčení. Některá slova se zkoncentrovala a získala bezmála magickou moc, která podpořena věděním, správným načasováním, intonací, vizualizací, rytmem, šeptem, nebo křičením, zpěvem, nebo recitací, umí divy.
Podle dávných pověstí, čerpajících z ještě starších pověstí, a ještě starších hebrejských textů pocházejících ze všech koutů a ze všech epoch, se tradují různé legendy. Některé z nich se staly bezmála oficiální. Třeba jedna o starém, moudrém rabínovi, žijícím v XVI. století v Praze. Rabbi Löw byl ve světě známý s přídomkem Maharala z Prahy. Stvořením vzniknuvším z ohně, vody, hlíny a dechu byl Golem. Neměl jeden obličej. Jedni v něm viděli netvora, jiní automat, další velkého obránce bídných a vykořisťovaných a pošlapaných.
Tento poslušný, nebo vzbouřený sluha je hlavní postavou všech možných mýtů, dramat, nebo jenom pověstí a příhod podpořených ohromnou dávkou slovní obrazotvornosti a fantazie.
Co však spojuje všechny příběhy jedním rysem, je víra v naleznutí řešení, vykoupení i ve chvíli, kdy nevyhnutelná katastrofa vrhá svůj stín. Z Golema přichází až téměř mesiášský závan naděje. Avšak zaujetí Golemem plyne bezpochyb z mnohem zásadnější motivace. A sice té, díky níž se člověk cítí obdařen tvůrčí mocí. Přestal být řemeslníkem, není již umělcem, ale stal se stvořitelem. Tím, kdo dává život.
Člověk davající formu Golemovi se dostal do podobné situace jako Bůh tvořící prvního člověka. Božský dech tu zastoupil mocí vibrace liter hebrejské abecedy. Tuto moc a energii liter se stále snaží objevovat adepti zabývající se tajnými naukami kabaly. Špetka v ní je prý ukryta i v populárním zaklínadle.
abrakadabra
Aramejsky znamená ,,on stvořil, jak řekl“, tedy ve smyslu slova. V hebrejštině shodné s tou biblickou i kabalistickou, by formulace ale měla znít
abrakaamra
omer je sloveso tvůrčí a ne daber, slovo uspořádání.
Svědectví o Golemovi
Kdysi, ještě jako student jsem se zeptal renomovaného profesora historie kabaly:
– Vy tomu věříte?
Podíval se udiveně.
-Čemu?
– Golemovi– odpověděl jsem nesměle.
Usmál se a potom začal vážně vyprávět.
– Nevím, ale povím ti jednu historku, kterou jsem slyšel v Bologni od jednoho z obyvatel Prahy. Ten mi řekl: Golem nikdy nezmizel a dokonce i během války vycházel ze svého úkrytu, aby chránil synagogu. Když Němci obsadili Prahu, chtěli zbourat stařičkou synagogu Altneuschul. Již začínali, když náhle zaslechli kroky obra chodícího po střeše. Ve světle padajícím z oken uviděli obří stín gigantické dlaně… Vystrašení Němci všeho nechali, zahodili nářadí a rozutekli se. Vím, že všechno lze racionálně vysvětlit. Synagoga je stará a nejmenší šramot se vrací s ozvěnou, jako by hřmělo. Sklo v oknech je staré a zdeformované. Rýny pitvoří stíny a vytváří divné stíny na podlaze. Ptačí noha může vzbudit dojem obří dlaně…
Ale stejně…
Ale stejně na tom něco je …“
(Moshe Idel, Golem)
Pro Dobrou kartářku Helen Stanku
