Naše duše získávají zkušenosti dlouhou poutí opakovaných vtělení. Mají hlubší vhled, stále se učí. Ochutnávají život a na věci, které se dějí kolem nich, hledí pohledem, ve kterém je špetka přesahu. To, co se může stát pro jedny velkým nevysloveným životním problémem, cítí staré duše jako lekci, kterou si musí zopakovat.
Lidé, kteří mají starou duši, mívají velmi rozvinutou intuici. Váže se to s tím, co už prožili. Proto mají mnohem větší postřeh a citlivost i na to, co přijde. Každý jistě slyšel o tom, co je to předtucha. Pro staré duše je předtucha běžný nástroj. Přesně dokážou pojmout situace i lidi, v nihž se tito lidé nacházejí. Když si potom přečtou nějakou odbornou literaturu, vnímají, že tam jsou věci, jež už dávno znají. Také vycítí jiné lidi, jejich vlohy, vnitřní svět i záměry.
Empatie
Staré duše jsou více zralé a také mají zvýšenou citlivost vůči vibracím dobrých lidí. Proto mají vrozenou schopnost vyššího soucitu, souznění a soucítění. Zpočátku mohou mylně považovat emoce druhých lidí za své vlastní. Čím více však dozrávají a sbírají zkušenosti, tím lépe umí pochopit, že se jedná o pocity druhých lidí a oddělit je od svých vlastních. To znamená, že pokud na mě přijde jakákoliv negativní emoce, nemusí být nutně má, ale mohu si ji přejímat od svého okolí. Pokud se přitom přistihnu, dokážu se od ní odpojit a vrátit se do svého středu. Zárveň však mohou vnímat i štěstí a pozitivní emoce jiných lidí. Příznaky, že má člověk starou duši, jsou i takové, že se takový člověk umí chránit. Pokud vystihne, že má v okolí energetického upíra, uzavře se. To neznamená, že by je druzí lidé nezajímali. Naopak jim umí dát i funkční pomoc. Starají se o dobro druhých a berou je pod svoji ochranu. Pomáhají hasit konflikty, zachraňují v těžkých situacích, utěšují. Přitom zůstávají ve svém středu.
Déja vu
Staré duše velmi často provázejí stavy déja vu. Jsou to malé záblesky, kdy si zvědomíme, že tuto situaci jsme už někdy prožili. Někdy to způsobí nějaký pocit nebo vůně, může se stát, že jsme na nějakém místě poprvé, ale máme pocit, jako bychom tam už dávno byli, jako bychom tam prožili celý život. Také opakovaně prožíváme situace z tohoto života. Co když má ale někdo malé okénko nebo záblesk z minulých životů? Duše nejsou vázány časem a prostorem. Dívají se na svět úplně jiným způsobem. Nabírají nové zkušenosti a zážitky. Skrz déja vu se pokoušejí vnést tyto prožitky do současného života. Já svoje dé ;ja vu vnímám jako vzpomínky z minulých životů, které se oddělují od těla během spánku, jako vzpomínky duše na astrální putování, protože naše nehmotná složka nepodléhá ani prostoru ani času.
Pocit jako když nejste z tohoto světa
Míváte pocit, že nejste na svém místě, že nepatříte do tohoto světa, do této reality či času, v nichž nyní žijete? Jak se to stalo, že tu jsem? Máte pocit, že potřebujete dosáhnout něčeho víc od života, ale nevíte jak. Cítíte, že je to už blízko, ale stále je to nějak neuchopitelné. Máte přátele, skvěle fungujete. I přesto máte pocit, že nejste doma v této roli. Jste vnímavější, chápete jinak, svět vnímáte odlišně, jinak než ostatní. Víc prožíváte, víc cítíte, jdete do větších hloubek. Na zvraty osudu reagujete klidněji a vyzráleji, než ostatní.
Máte potřebu navštívit nějaká místa
Jsou dva typy lidí, kteří mají staré duše. Je to dáno stupněm jejich rozvoje. Některé duše se izolují od světa, aby prohloubily, zkompletovaly a využily svoje životní poznání. Jiní mají naopak potřebu poznávat svět a jiné kultury. Oba tyto typy mají společný cíl: nalézt místo, kde jim nikdo nebude stát v cestě při jejich pouti do svého duchovního nitra. Nejvíc se o sobě učíme při dlouhých cestách, protože nás neotupují naše každodenní běžné starosti. Můžeme se na sebe podívat z jiné perspektivy a nakonec máme chvíli, kdy můžeme citlivěji nahlédnout sami na sebe.
Potřeba debat na vážná témata
Triviální, bezduché a nic neříkající klepy je něco, co staré duše nudí a otravuje. Znamená to pro ně ztrátu času a energie pro nic. Když se k tomu přidá jed pomluv, potom se tyto duše cítí uvězněné, svázané. Nechtějí si zakydat svou mysl těmito jedy. Chrání se a raději hovoří s lidmi, od nichž se mohou něco naučit a to i v širokém kontextu. Poznatky druhých lidí jsou pro ně velmi cenné. Dávají jim možnost dívat se na věci, které je zajímají z jiného úhlu pohledu. Staré duše mají rády lidi podobných zkušeností a prožitků – vyzrálé životem. Dokážou sdílet entuziasmus druhých lid í a umí se jím nadchnout.
Vzpomínky z minulých vtělení
V kulturách, kde lidé věří v reinkarnaci, se zažil názor, že staré duše vidí fragmenty předchozích vtělení ve svých snech. To ve snech se objevují zlomky dávných vzpomínek, které se v nich znovu prožívají dřívější zkušenosti, prožitky a city. Ve snech vidíme místa, na kterých jsme v současném životě nikdy nebyli a přesto popis těchto míst do detailu odpovídá skutečnosti. Odkud to mohou vědět? Nabízí se odpověď, že tam ta duše už někdy byla – v minulém vtělení. Stejně tak je to i s lidskými city. Jsou to záblesky dávných životů i vztahů jak dobrých, tak špatných. Ty samé duše nás obklopují i nyní. Jenom jejich úděl a role je nyní jiný, než v jiných vtěleních. Proto se nám duše pokouší během snu něco napovědět.
Iracionální strachy
Lidé, kteří mají starou duši, jsou si vědomi toho, že už někdy žili a také zemřeli. Okamžik smrti vždycky naplňuje strachem. Ale co když duše ho prožila vícekrát, opakovaně? Pokud se jednalo o klidnou smrt, tak je to dobře. Je hodně pravděpodobné, že v několika vtěleních mohla však zemřít za dramatických okolností. Tady se pak ukazují důvody iracionálního strachu. Staré duše se mohou bát toho, kvůli čemu kdysi zahynula jejich těla. Člověk, který někdy spadl, se bude v tomto životě určitě bát výšek. Jestli ztratil život, protože byl někdy v minulosti něčím zasypán, bude mít strach být pod něčím, co mu visí nad hlavou nebo bude trpět klaustrofobií. To, co máme za buracení strachu může být jednoduše jen zapnutá výstražná kontrolka duše.
Potřeba být sám
Člověk je v zásadě sociální tvor a potřebuje kolem sebe společnost jiných lidí.Už v Bibli se píše „smutno je člověku samotnému“. Avšak staré duše dokážou velmi ocenit i občasné chvíle samoty. Dokola omílané mlácení stále stejné prázdné slámy, přítomnost lidí, kteří se točí pořád v kruhu svých stále se opakujících situací a nekončících problémů, aniž by je chtěli skutečně řešit, je neskutečně unavuje, vyčerpává a rozčiluje. Tím spíš, že staré duše jsou velmi citlivé a kontakt s jinými lidmi pro ně může být vyčerpávající, jde o to, že po celou dobu přijímají skryté signály i energie druhých lidí. Pokud jsou obklopeni slabými nebo nemocnými lidmi, posilují je – a to i nevědomky – svojí vlastní energií. Ve společnosti jedovatých a stále negativních lidí se necítí dobře, protože energie těchto lidí jsou pro ně velmi toxické. Proto si staré duše tak velmi cení samoty a klidu. Takové občasné poustevničení je pro ně detoxikační kúra a omlazující lázeň dohromady. Ty duše vědí, že náleží do možného jiného světa.
S láskou Helen Stanku
