Všeobecně se tvrdí, že každá čarodějka by měla mít kočku. Nejlépe černou jako uhel. I když černá kočka znamená v některých zemích neštěstí, zvláště když někomu přeběhne přes cestu. Staří Egypťané kočky uctívali, byla to pro ně posvátná zvířata. Považovaly je za strážce duší. Jenže málokdo ví, co si pod tímto pojmem má představit.
Někdy před 9000 lety př. n. l. se na blízkém východě vplížila divoká kočka k lidem, u kterých v obilí lovila myši. Lidé se s ní tedy naučili žít. Koťata si ochočili a tak se stala kočka postupně domácím zvířetem, které mělo hlavně pracovní úlohu, to znamená, zbavit obydlí nepříjemných hlodavců.
Za původní domovinu koček se považuje Egypt, kam se nejspíš dostala z Nubie asi 2500 let př.n.l. Svou oblibu si získaly lovem myší a dalších škůdců a staly se tak ochránkyněmi domova a polí. Kočka se ale postupně stala více než jen lovkyní. Postupně začala být uctívána nejen jako ochránkyně, ale také jako symbol plodnosti, mateřství, krásy a štěstí.
Nebyla pak už jen lovkyní, ale také domácím mazlíčkem, který plnil i úlohu společnice. Všestrannost, kterou vynikala, ji posunula na samý vrchol. Lidé k ní vzhlíželi s úctou a uznáním. Její schopnosti byly připisovány ochraně bohyně Baset, pod kterou kočka byla, a proto s ní bylo i tak nakládáno. Jako každý jiný člen domácnosti dostávala pravidelnou odměnu. Ta byla tvořena z vybraných lahůdek a laskomin. Kočka prostě nesměla strádat.
Dobytek a drůbež se chovala pro maso, opice pro pobavení, kočky měly absolutní svobodu, mohly odejít a přijít, kdy se jim zlíbilo. Kočky v Egyptě neměly žádné jméno, všechny se oslovovaly obecným miu.
V okolí Nilu byly četné hřbitovy, také byly v hrobkách svých majitelů. Vysloužily si u lidí speciální postavení. Smrt kočky pak byla v rodině velmi smutnou událostí. Pokud někdo kočku usmrtil nebo zranil kočku, následoval velmi krutý trest ukamenováním. Pokud ji zranil, tak trest useknutí ruky nebo prstů. Při pohřbívání se jí dostávalo všech poct, což dokazují nálezy velkého množství kočičích mumií. Když uhynula kočka, na výraz smutku si její majitelé oholili obočí. Často byly kočky nalezeny u svých dřívějších pánů, též mumifikované. Na počest koček a s Baset byl také spojován každoroční svátek ve městě Bubastis, konaný na přelomu dubna a května.
Baset, coby bohyně koček, plnila i další úlohu. Byla symbolem štědrosti, východu slunce a měsíce, krásy a manželství. Byla vyobrazována nejprve s kočičím tělem a lví hlavou. Postupně měla ženské tělo a kočičí hlavu. Sošky bohyně a sošky koček nechyběly v žádné domácnosti. Ochraňovaly domácnost a zajišťovaly její blahobyt. Chránily dokonce i před nemocemi a neštěstím.
Ve městě Bubastis, dnešním Tell Bastra, byl kdysi postaven chrám z červené žuly, v jehož středu byla umístěna socha Baset. Žily zde posvátné kočky, které byly pravidelně krmeny. Krmení těchto koček se stalo rituálem.
Kočka byla vtělením bohyně Baset. Ovšem dříve než s Bastet byly kočky spojovány i s bohem Ra, nebo Atumem. Podle mýtu byla kočka Raovou pomocnicí v boji s Apopem a s hady na poušti. Dcera boha slunce Ra. Její jméno přeložené z hieroglyfů není jasné, ale nejspíše v překladu znamená „Ta z nádoby na posvátné masti“. Jako kočičí bohyni se jí přisuzuje krása, plodnost a temperament. Byla oblíbená, jak u faraonů, tak i u chudého lidu, je považována za ochránkyni domova, těhotných žen a samozřejmě samotných koček.
Bastet se často zaměňuje s bohyní se lví hlavou, Sachmet, s kterou jsou dvojčata. Na rozdíl od Sachmet, která představovala spalující Slunce, byla Baset i dobrá, laskavá a méně divoká. Proto je často zachycována s úsměvem. Laskavá Bastet byla ztělesněním rafinované ženskosti, byla zároveň přitažlivá i nebezpečná, mohla být něžná i krutá. Za klidem a laskavostí skrývala nevyzpytatelný temperament, který ji mohl změnit v zákeřné stvoření.
Nejstarší dochované zobrazení Baset pochází z 3. tisíciletí před n. l., je zobrazována s lví nebo kočičí hlavou. Později v 1. tisíciletí před n. l., kdy kočky zdomácněly, je zobrazována již skoro výhradně s hlavou kočičí a velkýma špičatýma ušima.
Bohyně Bastet je součástí rozsáhlého kultu. Její chrámy najdeme i v nejmenších vesničkách. Projevuje se v podobě posvátné kočky. Kněz jí věnuje osobní péči a především ji bedlivě pozoruje. Díky své schopnosti komunikovat s entitami vládnoucími vesmíru je kočka schopna předvídat budoucnost. V zrcadle jejích očí vidí kněz zvláštní tvary. Některé věští katastrofy – například písečné bouře.
Takže kočky byly považovány za věstce. Kočky jsou totiž potomci kočičích lidí. Byly zde zanechány, aby dohlížely a pomáhaly při duchovním vývoji a evoluci. Tyto síly také umožňují kočkám cestovat v rámci astrálních rovin a do našich snů, kde s námi mohou komunikovat bez zásahu z naší naprogramované vědomé mysli. Mohou také předpovídat budoucí události a jsou schopny telepatické komunikace. Kočky jsou také schopny teleportace, což vysvětluje, proč mají sklon „zmizet“ na delší dobu. Je to proto, že zdědily nadpřirozené psychické vlastnosti od kočičích lidí. Jsou schopné chránit nás před negativními entitami.
Kočka domácí dokáže vnímat negativní energie a vyhledává negativní zóny, které transformuje. Kdo má neduh a kočku, může mít zkušenost, že jeho kočka si lehá na oslabená místa těla. Kočky se infiltrují do našich domácností a léčí naše prostředí od negativních energií. Kolonie divokých koček se objevují v místech vysoké koncentrace negativních energií.
Znáte určitě také kočičí čtvrthodinky, kdy kočka lítá po bytě či si hraje s kobercem, roluje toaletní papír apod. Prý tak ničí hnízda negativních energií. A nejen to. Kočky jsou pozorovatelé. Sledují každý detail a poté snad „na dálku“ předávají informace na domácí planetu Kočičích lidí. Fungují v páté a šesté dimenzi.
Hodně lidí kočky příliš v oblibě nemá, mají raději psy. Hlavně proto, že kočka nebude dělat na povel, to co pes. Kočka je svá, ale je to velmi inteligentní a vnímavé zvíře. Není pravda, že se kočka nedá ochočit. Je to úžasné zvíře, které nevyhledává negativní zóny proto, aby si to tam užívalo. Je to proto, aby tato negativní místa ,,čistilo“.
Stejně tak kočka pozná, kde má člověk zdravotní problém. Lehne si k člověku a léčí ho. Párkrát se stalo, že můj kocour si lehl ke klientovi, když u mne meditoval, pomáhal mi s čištěním. Dokonce jedné klientce šlapal po břiše, poznal ještě dříve než já, že má žena problémy právě v tomto místě.
Často kočky při svém léčení vrní. Říká se, že kočka přede. Toto proslulé vrnění pravděpodobně vzniká hodně hluboko v krku. Kočku může pochopit jedině ten, kdo se dostal do určité pokory. Kočka není sluha jako pes, kočka je osobnost. Pomáhá člověku se uzdravovat. Pes sice také, ale může na sebe převzít zdravotní problémy svého pána. Zjistila jsem při své letité praxi, že na kočku se nemůže přisát duch.
Je škoda, že lidé nedokážou ocenit schopnosti koček. Je smutné, že jsou kočky často týrané a zabíjené. Někteří lidé mají dojem, že kočka je jen na chytání myší, že je špinavá a že se toulá. Je to ovšem jedno z nejčistotnějších zvířat, stráví až jednu třetinu bdění čištěním svého kožichu. Dvě třetiny dne kočka prospí.
Kočky mají rády volnost, ale zvyknou si v bytě a podřídí se okolnostem. Záleží na tom, s kým žijí. Dokazují svoji oddanost tzv. lísáním, otírají se hlavou i tělem o osobu i předměty. Také se říká, že kočka má devět životů. Stalo se, že kočky přežily pád i z dvacetimetrové výšky díky svému „vzpřimovacímu reflexu“.
Pro mne, pro Šamanku, je můj kocour Mikeš neocenitelný pomocník. Pozná, když s klientem „přijde duch“. Kouká na člověka upřeným pohledem, pak běhá po bytě a je neklidný. Vždy zjistí, když se v meditaci setkám s duchem. Mnohdy netuším, že se na člověka přivtělil duch a jak ho mentálně čistím, duch se oddělí. Někdy než ducha stačím „zpracovat“, tak Mikeš přiběhne, lehne si ke mně a vrní.
V noci se ode mne nehne, je to dokonalý hlídač mojí duše. Často se totiž stává, jak se v astrálu setkávám s duchy a jsem mimo tělo, tak bych se někdy nemusela vrátit zpět. Na některých „dušáncích“, říkávám takto duchům, jsou přisáté i jiné bytosti. Různé negativní astrální i mimozemské entity a ty by mi mohly ublížit. Tzv. mne vytáhnout z těla. Zvláště nebezpečné je to při práci s duchy sebevrahů.
Mikeš neváhá a skočí na mě, doslova mě našlape zpět do těla. Mnohdy je to pěkná rána, kocour má totiž už sedm kilo. Když mi skočí na žebra a při mé váze 48 kilo to není žádná legrace, tak jsem někdy celá zlámaná. Ale jsem ráda, že mne takto hlídá a nedovolí, abych někam „ulítla“. Bere svoji práci šamanského kocoura velmi zodpovědně. Vítá klienty, nechává se i hladit a na pozdrav zvedne ocas. Když jsme venku, tak nejde za každým, zřejmě vnímá i negativní energie z osob a stejně jako já nemá rád kuřáky a zlé lidi. Jsou to totiž velmi nízké vibrace.
Kocour dokáže vycítit i na dálku, že se něco děje. Když jsem byla tři sta kilometrů od domova a šly na mě v noci útoky duchů a démonů, tak to také vnímal. Běhal po bytě a skákal dost vysoko, byl značně neklidný. Cítí duchy i přes telefon. Když mi volá klient a je zřejmé, že bude mít na sobě nebo doma ducha, tak Mikeš přijde ke mně a někdy i očuchává telefon, ocasem švihá do boku a někdy i vrčí.
Našla ho před šesti lety moje dcera, bylo to malé toulavé koťátko, ale nyní je to jak já říkám firemní kocour a dokonce je se mnou vyfocený i na obálce mé druhé knížky. Často radím svým klientům, aby si pořídili kočku, která by je mohla léčit a ochraňovat. Jenže by se jim zřejmě nechtělo venčit ji na vodítku jako psa.
Mikeš si zaslouží vyvenčit se a často mne dovede k borovicím u paneláku. Sedne si ke stromu, kouká významně do koruny a je vidět, že se takto energeticky dobíjí. Musí být vždy připraven chránit moji duši. Dělá to znamenitě, a kdybych ho neměla, možná bych už tu nebyla. Nebylo pro mne těžké pochopit, proč pro Egypťany byla kočka posvátná.
Mgr. Renata Šťastná, Třebíč
